uměti ned. (3. mn. -ějí) (s inf.; co; ~) mít dovednost, znalost v něčem; dovést, znát, ovládat 4: u. plavat; u. vařit; u. mluvit; u. hrát na housle; u. se chovat; u. své řemeslo; u. německy; u. cizí jazyky; u. roli zpaměti; u. (ve škole, při zkoušení) projevit své znalosti, úspěšně odpovídat; neumí lhát, zahálet nikdy nelže, nezahálí; umí se mstít rád se mstí; to se musí u. vědět, jak na to; hovor. expr. u. to s někým (s dětmi ap.) vědět, jak s ním jednat (v urč. zájmu); umí v tom chodit vyzná se v tom, dovede to; vypadá, jako by neuměl do pěti, pět počítat hloupě; nevinně; ○ předp. roz-, nás. umívati