umění, s. 1. odvětví lidské tvorby vyznačující se převahou funkce estetické, nejvyšší forma estetického osvojování skutečnosti; výtvory v této oblasti vzniklé: druhy, obory u.; výtvarné, slovesné, hudební, dramatické, taneční, filmové u.; světové, národní u.; proletářské, avantgardní, socialistické u.; dějiny a teorie u.; v názvech institucí: Akademie múzických u. (zkr. AMU); – u., jež mluvilo k smyslům (Vrchl.) umělecká díla; zast. kniž. chrám u. (Jir.) (o divadle); uměl. u. pro u. koncepce umělecké tvorby omezující se pouze na řešení estetických problémů a odmítající vztahy uměleckého díla k světu, člověku, společnosti ap. (fr. l´art pour l´art); čisté u. 2. urč. obor lidské činnosti; dovednost, zvláštní schopnost, obratnost, zručnost v něj. činnosti: státnické u.; kuchařské u.; zkoušet své plavecké u.; u. žít; u. získat masy; vynaložit vsechno své u.; ust. spoj. černé u. knihtiskařství; zast. kouzelnictví, magie (J. J. Kol.); zast. čáry a tajné u. (Něm.); (vystačit s velkým platem, bít bezbranného ap.,) to není žádné u. je lehké; v tom je kus u. to není snadné; být v koncích se svým u-m nevědět si rady; voj. vojenské u.; hist. svobodná u.; sedmero svobodných u. †3. to, co kdo zná, ví, vědomosti, vědění: měl k dítkám přednášku o poslušenství, pilnosti a užitku nabytého u. (Rais); expr. zdrob. k 1 uměníčko, -a s. (6. mn. -ách): pochybné u.; z umění zbývá jen u. (Neum.); v. též uměti a neumění