unavený příd. takový, kt. se unavil n. byl unaven, trpící únavou; malátný 1, zemdlený; svědčící o únavě: u. a zesláblý chodec; u-í koně; k smrti u-í zachránci vyčerpaní, vysílení; u-é oči, nohy; složit u-ou hlavu; – u-é kroky; u. pohled, hlas; přen. expr. u-é ráno (O. Schein.); tech. u. materiál; přísl. unaveně: u. klesnout; u. složit hlavu do rukou; vypadat u.; podst. unavenost, -i ž. řidč.; v. též unaviti, u. se