uniknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. (komu, čemu; ~) rychlým vzdálením se zbavit někoho, něčeho (pronásledujícího); někoho, něčeho (nepříjemného) se zbavit vůbec: podařilo se mu u. pronásledovatelům; hledal, kudy by mohl u. (z obklíčení, do bezpečí); letadlo uniklo z dosahu nepřátelské palby; význačným pracovníkům odboje se podařilo včas u. za hranice uprchnout; – chtěla u. dolézavci, jeho dotěrnostem vyhnout se; chtít u. povinnosti; neuniknout trestu; přen. u. o vlas zkáze ujít; u. osudu 2. (komu, čemu) ztratit se vzdálením; zmizet: unikl jim, jejich zrakům v houstnoucím šeru 3. (odkud, komu) mimovolně vyjít; ujít I 4: z potrubí uniklo množství plynu; unikl jí výkřik úžasu uklouzl, vydral se 4. (komu, čemu) nebýt postižen (ve význ. 2), postřehnut pozorností, vnímáním, chápáním; ujít I 5: dávat pozor, aby mu nic z toho, co se kolem děje, neuniklo; neunikla mu ani tiše pronesená poznámka; souvislost mi unikla; u. něčí pozornosti, zrakům ap. nebýt postřehnut, spatřen ap.; ned. unikati