utéci dok. (3. mn. -tekou, -tečou, rozk. -tec, -teč, min. -tekl, podst. -tečení; inf. hovor. utéct, ob. utýct) 1. (před kým, čím; komu, čemu; kam; ~) během se vzdálit (ze strachu, snahy zbavit se někoho, něčeho ap.); uprchnout 1, prchnout: pes utekl před pánem, před výpraskem; u. svým pronásledovatelům; srna utekla do houští; dítě uteklo na ulici; přen. u. starostem, výčitkám, svému osudu uniknout; u. od řemesla přestat je provozovat; hovor. nic mu neuteče neujde jeho pozornosti; však ti to neuteče dočkáš se; ob. expr. u. hrobníkovi z lopaty vyléčit se z těžké nemoci; kdo uteče, ten vyhraje (pořek.); skutek utek, (pořek.); co se vleče, neuteče (pořek.) 2. (od koho, čeho; za kým; odkud) proti něčí vůli, někomu nevhod se vzdálit: žena utekla od muže, za milencem; u. z domova; voják utekl od pluku zběhl; hovor. je oblečen, jako by utekl z cirkusu nápadně; ženich jí utekl nechal ji; přen. u. od tématu 3. tečením (ve význ. 1) se vzdálit; odtéci; tečením uniknout: nechat u. trochu vody; často ve spoj. uteče hodně vody, než... bude to dlouho trvat; – vřelé mléko uteklo (z hrnce) překypělo 4. způsobem připomínajícím tečení uniknout, vzdálit se: zavři, uteklo by teplo; uteče ti oko na punčoše přetržením nitě se uvolní a vypáře 5. (o čase, ději ap.) uplynout 1, uběhnout 4, minout 1: čas utekl při hovoru; život utekl, ani se nenadála; cesta rychle utekla; utéci se (*utéci) dok. kniž. (ke komu, čemu; kam) vyhledat u někoho, něčeho, někde útočiště, pomoc ap.; uchýlit se 3: dcera se utekla k rodičům, domů; u. se se žádostí, s prosbou k někomu; u. se k přetvářce, k výmluvě; zř. k čí utečete pomoci (Jir.) ○ předp. roz- se; ned. utíkati, u. se, utékati