východ, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. místo, kudy se odněkud vychází (ve význ. 1): v. z domu; hlavní, vedlejší v.; nouzový v.; v. z nouze; doprovodit hosty k v-u; stát ve v-u; tlačit se k v-u; přen. východisko z něj. obtížného postavení: v. z krize; není jiného v-u mimo zločin (Vodák); povězte, co a jak bylo, ať tomu najdeme nějaký v. (Rais) řešení, rozluštění; anat. v. pánevní 2. řidč. vyjití (ve význ. 1), vycházení 1; zast. ob. vycházka (služebných, vojáků): husté křoví zamezuje v. (branou) odchod; při v-u z domu zahladili po sobě všechnu stopu (Z. Nej.); – zast. ob. má (služka) dnes v. (Herrm.) vycházku; předržení v-u přes čepobití (Olb.) 3. (o nebeských tělesech) objevení se na obloze; vyjití (ve význ. 4), vycházení (op. západ): v. slunce, měsíce 4. světová strana ve směru vycházejícího slunce: na v-ě svítá; okna obrácená k v-u; německé tažení na v. 5. východní část země n. státu, zemědílu ap.: na v-ě Čech; africký v. 6. V. (v kulturním a polit. smyslu) východní Evropa a Asie v poměru k ostatní Evropě; (dnes též) socialistické země v poměru ke kapit. světu: slovanský V.; moudrost V-u Orientu; Západ s V-em se tu (v českých zemích) srážel (Jir.) vlivy západní s východními; císař V-u (Zey.) východořímské říše; – diplomatické jednání mezi V-em a Západem; zeměp. Blízký v.; Střední v.; Dálný v.; Daleký v. 7. zast. konec 1, 3, zakončení: nevidím ani vstup času ani jeho v. (Vanč.); zast. jaz. srovnáme-li komparativní koncovku se superlativním v-em (Šaf.); polygr. prázdné místo v poslední řádce odstavce