věta, -y ž. 1. sdělení vyjádřené slovy: krátká, úsečná v.; dlouhá, epická v.; obratně stylizovaná v.; jaz. základní útvar jazykového sdělení tvořící formálně i obsahově relativně uzavřený celek; výpověď mající specifickou gramatickou formu (strukturu); tato forma (struktura) sama: v. oznamovací, tázací, žádací, zvolací; v. jednoduchá, složená; v. jednočlenná, dvojčlenná; v. hlavní, vedlejší; v. řídící, závislá; v. uvozovací; v. vložená 2. úsek připomínající větu v mimojazykové oblasti: hud. vnitřně ucelený a uzavřený n. zřetelně ohraničený úsek hudby: těl. pohybová v. větší pohybový celek 3. řidč. kniž. teze 1, poučka, zásada: základní věty životní filosofie (Čech); přijav hlavní mé rozdíly a věty, rozmnožil je (Pal.); mat. tvrzení o vztazích matematických jevů n. pojmů, jehož pravdivost lze zjistit důkazem: Pythagorova, Ptolemaiova, Thaletova v.; zdrob. k 1 větička, -y ž.: stručná v.