vězeň, -zně (1. mn. -zňové, -zni) (†vězen, -zna, 1. mn. -znové, -zni, Klicp., Havl. aj., †vězenec, -nce (živ.), Třeb.) m. (vězeňkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, *vězenka, -y, E. Jel., Pujm., †věznice, -e, Wint., ž.) 1. kdo je zbaven osobní svobody, kdo je vězněn (ve vězení): politický v.; žaláře plné vězňů; spoutat ruce vězně těžkými pouty; propustit vězně na svobodu; amnestovat vězně; připadat si doma jako v.; přen. v-ové své malosti (John) otroci †2. zajatec: kromě hojných vězňův veliké kořisti nabrali (Pal.); expr. zdrob. k 1 *vězníček, -čka m. (Hol., Mach.)