vůl, vola m. 1. (1. mn. voli, řidč. volové) vykleštěný býk, užívaný k tahu: stádo volů; zapřáhnout voly od pluhu; prásknout do volů; pacholek od volů; v ust. expr. přirovnáních: být zapřažen jako v. mít mnoho práce; mlčet jako v. (Řez.) odevzdaně, pasívně, zatvrzele; zř. mít nohy jako v. rohy (Něm.) křivé; ob. měl hlad, že by sněd vola byl velmi hladový; dívat se jako v. (čast. tele) na nová vrata hloupě; nesnadno starého vola učit tahati (Jir.) učit starého člověka novým věcem; dělat z komára vola (čast. velblouda) nesmírně věc zveličovat 2. (1. mn. volové, řidč. voli) zhrub. hlupák; též nadávka: vedle ní je on učiněný v.; ten v. na všechno naletí; je to korunovaný v.; který v. to udělal?; dělat z někoho vola; – tak co to neřekneš hned, vole! (Maj.); zdrob. volek, volík v. t., expr. voloušek, -ška m. (mn. 1. -šci, -škové, 6. -šcích) řidč.