vždy (†vzdy Jg., Mácha, †veždy Pal., Staš., zř. bás. vezdy Ner., Theer), vždycky (ob. dycky Nov., Jir.) přísl. 1. v každém čase, za každých okolností: zachovávat v. ve všem pořádek; mluvil v. jen pravdu; měl v. odpor ke zlým lidem; vždy vesele bývalo v Kyjově (Bezr.) 2. trvale, stále, bez přestání: chodit do zaměstnání v. stejnou cestou; (kůň) kráčel vždy stejně a pevným krokem (Jir.); konečně bylo vždy tišeji a tišeji (Ner.); všichni známí byli již pomřeli, on ale byl vždy ještě zdráv (Erb.) 3. v každém případě; pokaždé: pak mi jako vždy vypravoval, co viděla poznal (Maj.); člověk je vždycky moudrý až potom; slavnost přilákala vždy množství poutníků (Svět.) †4. vyjadřuje zesílené odporování ději dř. řečenému, přece I 1, nicméně: byla naděje, že jej vždy jednou udobřím (Jg.)