vážný příd. 1. takový, kt. neprojevuje veselí, neúčastní se zábav, žertování (op. veselý 1): mít v-ou povahu, náladu; je na své mládí příliš v. 2. naplněný zasmušilostí, smutkem ap.; svědčící o tom; zasmušilý, smutný 1, 2 (op. veselý 2): vážné i veselé písně; naladit v-ou tvář; – přísné a v-é oči matčiny (Hol.); v. tón řeči 3. vzbuzující obavy: v-á situace kritická; v-á choroba nebezpečná; v. stav nemocného 4. svědčící o opravdovém, odpovědném, seriózním pojímání něčeho, přístupu k něčemu; opravdový 2: v-é studium; v-á vědecká práce; v-á hudba umělecky náročná (op. lehká); projevit v. zájem; mít v-é úmysly; mít v-ou známost předpokládající uzavření sňatku 5. takový, kt. má o něco opravdový zájem n. kt. připadá nejvíce v úvahu: nejvážnější uchazeč, nápadník; v. zájemce (o koupi chaty); v. kandidát na úřad presidenta 6. závažný, důležitý; značný, velký: v. problém; odmítnout návrh z v-ch důvodů; v. argument podstatný; – učinit v-é ústupky; narazil na v. odpor; utrpět v-ou porážku těžkou; to byla v-á chyba; to mi dělá v-é starosti †7. vážený 1: nejvážnější soused (Šmil.) 8. řidč. vážní: odb. v-á lať *9. mnoho vážící, těžký 1: výstava neobyčejně v-ého, centového dítěte (Ner.); zpodst. vážný, -ého m. (vážná, ž.) kdo je zaměstnán při vážení, u váhy: v. v cukrovaru, v dolech; v. ryb (při výlovu); přísl. k 1-6 vážně: v. naladěn; – tvářit se v. smutně, chmurně; – situace vypadá velmi v. kriticky; je v. nemocen těžce; – mluvme v.; neberte to v.; nikdo ho nebere v.; myslí to s ní v. chce se s ní oženit; hovor. to se ti podařilo! V.? opravdu; – v. se o něco ucházet; – v. ohrožovat mír; být do něčeho v. zapleten; podst. k 1-4, 6, 7 vážnost, -i ž.: starci slynoucí v-í (Vanč.); – v. pohledu; – v. nebezpečí; v. choroby; – v. vědecké práce; pochybuji o v-i jeho zájmu; – v. problému; – požívat u někoho v-i úcty; být ve veliké v-i; v. též nevážný