vedle přísl. a předl. I. přísl. 1. v těsné blízkosti, v sousedství někoho, něčeho: stál těsně v.; v. v domě; ten rudý prapor náš s tím bílým v. polem (Ner.); chlapec od v. (ps. též odvedle) od sousedů; slyšet někoho od v. (Pujm.) 2. stranou I 2, mimo I 1: střela šla v.; šlo to v. (Vydra) (o herecké roli) nezdařilo se; střelit, trefit, šlápnout, uhodit v., často přen. učinit chybný krok, chybné rozhodnutí; hovor. být v. mýlit se; je z toho v. zmatený, neumí to udělat; škoda každé rány, která padne v. (pořek.) 3. zř. a zast. mimochodem 1: v. řečeno (Sab.); to jen tak v. (J. Čap.) II. (též †vedlé Erb. aj.) předl. s 2. p. ve spoj. se jménem vyjadřuje 1. polohu, umístění v těsné blízkosti něčeho, někoho: v. domu bylo pole; v. knihy ležel dopis; sedět v. někoho; dlouhá léta žili v. sebe ve shodě; ust. spoj. byla tam hlava v. hlavy (Vrchl.) (čast. na hlavě) mnoho lidí; rok v. roku (Herb.) rok co rok; vrána v. vrány (čast. k vráně) sedá, rovný rovného si hledá (přísloví); elektr. řazení v. sebe paralelní (op. za sebou) 2. pohyb po délce, po obvodu něčeho; podél II, podle I 1, kolem 2, mimo II 1: jít v. domu; přešla v. nás; puška v. jeho délky (Maj.) podél jeho těla; potok hrčel v. silnice (Svět.) 3. řidč. srovnání směřující k protikladu, ve srovnání s někým; proti II 4: byl krotký, střízlivý v. vznětlivé (dívky) (Pujm.); jsem vedlé něho sprostá chudobka (Ner.) 4. připojení, přidání něčeho; kromě 2, mimo II 5: vedle historie studovala češtinu; v. továrníků existovali ještě menší podnikatelé; v. nenávisti proskakují i plaménky sympatií k husitům (Z. Nej.) †5. podle I 4: žádat v. práva, aby... (Pal.)