venku přísl. 1. v místě mimo dům, pod širým nebem; mimo svou obec, svou vlast ap.; (op. doma): nechtěli jít domů, zůstali ještě v.; v. prší, mrzne; nocovat v.; jak je dnes v.? jaké je počasí; v. už je jaro v přírodě; – kdo v sobě čest má, nehledá ji v. (Ner.) ve světě, v cizině 2. vyjadřuje prostorové odloučení od vnitřku něčeho; mimo I 1 (co), vně I 1 (čeho): tříska je (z prstu) v.; zátka je z láhve v.; mít oko v. (Maj.) vyražené, vypíchnuté; kluci mají kolena stále v. (Lid. nov.) roztrhané kalhoty na kolenou; tak! a je to všechno v.! (Maj.) vyřčeno, prozrazeno, přiznáno 3. hovor. být v. (z čeho) mít něco za sebou, odbyto, překonáno: je z nejhoršího v.; je z dluhů v. má je již zaplacené; (obžalovaný) je z toho v. je zproštěn žaloby, osvobozen, je volný ap.; je už ze školy v. vyšel školu 4. na venkově (op. v městě): žít v.; mít statek v. (Něm.); hrát v. na pohostinských hrách (O. Schein.) *5. na vnější straně, z vnější strany, zvenku, zvenčí (op. uvnitř): okno v. namalované (Prav.)