veselý příd. 1. mající, projevující radost, dobrou náladu, mající smysl pro humor, žert (op. smutný): v-á mládež; v-á společnost bujará; byl to v. člověk, nikoho nezarmoutil; když se hodně napili a byli v-i (Erb.) rozjařeni, v náladě; hovor. v-á kopa čtverák, šibal, ferina; v-í hoši, přen. (Svět.) druzi při zábavě v hospodě, pijáci; žít na v-é noze (Šrám., poněk. zast. hovor.) volně, nevázaně; v-á mysl půl zdraví (přísloví) 2. prozrazující, vyjadřující n. vzbuzující radost, dobrou náladu: v-é oči jasné, živé; v-á tvář; v. smích; v. pohled (Olb.) radostný; v-é studentské písně; zahrajte nějakou veselou veselou píseň, melodii; mnoho v-ch kousků si o něm vypravují (Erb.) žertovných příběhů; v-á zpráva, novina příjemná, dobrá; přen. v-é víno (Vrchl.) rozveselující 3. působící příjemně, mile, radostně na naše smysly; plný radosti, naplněný dobrou pohodou: v-á barva; v. zvuk trubky; v-é malby na stěně; v. klepot cepů, zř. zast. v-á hra (Jg.) veselohra; nář. v. kostel (Něm.) světlý, vzdušný; – v. den; v-á chvíle; šťastný a v. nový rok!; přát v-é vánoce; v-á svatba; ten má v. život; zpodst. veselá, ž. dobrá zpráva, dobrý výsledek něčeho: jen ve spoj. přijít, přicházet, vrátit se, vracet se, navrátit se, navracet se s v-ou; přísl. vesele v. t.; veselo řidč.: bylo nám v.; vždy v. bývalo v Kyjově, vždy v. v Kyjově bude (Bezr.); podst. veselost v. t.; v. též neveselý