vlk, -a m. (živ.) (6. mn. -cích) 1. psovitá šelma šedě (n. šedožlutě) zbarvená, žijící v Evropě, Asii a v Sev. Americe: hladový v.; smečka vlků; vytí vlků; hrozný ovčácký v. (Jir.) vlčák; hra na vlka a ovce druh honičky; hrávat vlka (Pujm.), "vlky a ovce" (Čech) druh společenské hry na zvláštní šachovnici; často v ust. přirovnáních: mít hlad jako v. veliký; jíst jako v. hltavě; snědl by vlka má velký hlad; udělat něco, aby se v. nažral a koza zůstala celá (pořek.) vyhovět zdánlivě, ale ve skutečnosti na věci nic nezměnit; kdo chce s vlky být, musí s nimi výt (přísloví) je nutno přizpůsobit se prostředí, v kt. chceme žít; my o vlku a v. za humny ten, o němž se právě mluvilo, znenadání přišel; člověk člověku vlkem člověk na člověka je zlý; v. v rouše beránčím kdo skrývá, maskuje svůj zlý úmysl předstíráním mírnosti ap.; zool. v. obecný Canis lupus 2. expr. zkušený, odvážný člověk; zákeřný, krutý člověk: (starý) mořský v. zkušený námořník; vodní v. (Sedl.); – z celé wehrmacht zbyla jen smečka prchajících vlků (Drda) 3. řidč. vlčí kožišina: přinesl (jí) dárek, hrubého vlka na krk (O. Schein.); zdrob. k 1, 2 vlček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích); vlk, -a, -u m. (neživ.) (4. j. -a) 1. dětská hračka roztáčená kolem své osy (provázkem, perem) a při otáčení zvučící; vlček 1 (neživ.): dřevěný, plechový v.; pouštět vlka; roztočit se, vířit jako v. 2. text. řidč. rozvolňovací, trhací v. rozvolňovací, trhací stroj 3. ob. opruzenina, zvl. mezi stehny: bude mít vlka, jak běhá uřícen (K. Čap.) 4. zahr., les. jalový, bujně rostoucí výhon stromu; vlček 2 (neživ.) 5. nář. ostnaté plodenství lopuchu (Herb.) 6. nář. ohořelý, dlouhý knot svíčky (Svět.); zdrob. vlček, -čku, -čka v. t.