vrba, -y ž. 1. strom n. keř s ohebnými větvemi a s podlouhlými zašpičatělými listy; vrba košařská (bot.): stará vykotlaná, dutá v.; v. u potoka; stářím nahnutý jako v.; růst jako v. rychle; expr. malovat (zř. ukazovat Něm.) straky na vrbě nalhávat, balamutit, šálit, klamat; stavět (suchou) vrbu dělat stojku 2. dřevina se střídavými listy a s malými kvítky v jehnědách; bot. rod Salix: v. jíva; v. bílá potočnice 2; v. košařská; v. bylinná; zahr. smuteční v.; zdrob. vrbka v. t., expr. vrbička, -y ž.: hustě rozrostlé v-y (na potoce) (Vrba); poněk. zast. nepozdravit u v-ek (Konr.) neprojevit poníženou úctu někomu nadřízenému, kt. to vyžaduje; příd. vrbičkový řidč.: v-é keře (Vrba)