vstupovati ned. 1. k vstoupiti 1-7, k vstoupnouti: v. do domu vcházet; v. do světnice; v. do dveří; v. do auta; v. na dvůr, do dvora; nevstupujte do jízdní dráhy; přen. v. lásce do cesty (Šmil.) bránit jí; – všem vstupovaly do očí slzy; horko vstupovalo do hlavy stoupalo; co ti to na mysl vstupuje? (Svět.) napadá tě; – v. do odborové organizace; v. do služby, do zaměstnání; v. do stavu manželského, ve stav manželský, do manželství; v. do mnišského řádu; v. ve spojení s někým; zast. v. ve smlouvu s Bulhary (Šaf.); v. ve příměří s husity (Pal.); – v. do války, do stávek; v. do rozhodného boje; v. do prvního roku pětiletky; chem. sloučeniny vstupují v reakci; – smlouva vstupuje v platnost po podepsání; – poněk. zast. v. do vrchů (Jir.); v. na koně (Vrchl.) vsedat; – řidč. poněk. zast. vstupují mraky v oblohu (Vinařícký); – řidč. poněk. zast. jeho vážnost vstupovala výš a výše (Něm.) stoupala; – řidč. v. před soudce (Čech) předstupovat; v. před zraky veřejnosti 2. řidč. (kam) vést 13, ústit 2: průdušky vstupují do plic; (řeka Ipel) vstupuje do roviny (Něm.); nás. vstupovávati