vycházeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k vyjíti 1-19, k vychoditi (dok.) 4: v. z budovy; v. dveřmi na chodbu; v. z brány; v. mezi lidi; po celý týden nevycházel na lidi (nář., Herb.); nevycházet z kola stále tančit; mysl. v. z lesa na pastvu (o zvěři spárkaté) vystupovat; – v. do okolí; v. (si) na procházku; ráno v. za prací odcházet; v. někomu vstříc, přen. vyhovovat, pomáhat; vojenské útvary vychazejí k slavnostnímu u vítání nastupují; – v. často na návrší vystupovat; – už vychází měsíc; kniž. ust. spoj. říše vycházejícího slunce Japonsko; – vychází brzy ráno; – odebírat výrobky vycházející ze stroje; kouř z ohniště vycházející stoupající; bubliny vycházejí ode dna; z kuchyně vychází vůně; to vychází z (hloubi) duše, srdce je míněno upřímně; – řidč. pravda vychází na světlo jako olej na vodu; řeči, které naň vycházejí (zast., Pal.) o něm kolují; – nevycházet z nemoci, ze strachu, z údivu; peníze vycházejí z oběhu přestávají platit; v. z módy přestávat být obvyklý, módní; slovo vychází z módy přestává se užívat; v. z podoby přestávat se podobat; – hovor. mládež vycházející ze školy; – řidč. žádné (zrno) nevychází (Slád.) nevzchází; – denně vycházející noviny; román vychází na pokračování, v 2. vydání; vycházely různé patenty (Jir.) byly vydávány; – z dílny vycházejí dobré výrobky; poněk. kniž. všechna moc vychází z lidu; z diskuse vycházejí podněty vyplývají; návrhy vycházející od jednotlivých pracovníků; v. ze slavného rodu (Olb.) pocházet; – v. z předpokladu, ze zásady, z přesvědčení; naše novodobá poezie vychází z díla Máchova; – ze všeho vycházelo, že censor asi není takový (Jir.); ze všeho, co dosud slyšel, vycházelo, že... (Herrm.); – počítal, ale pořád mu to nevycházelo; některé postavy vycházejí ve filmu ploše; nic jí nevycházelo, jak by si byla přála nedařilo se; – ob. se všemi výdaji to vychází na sto korun; na každého vycházelo několik korun připadalo; – v. s malou penzí vystačovat; jakž takž ještě s platem vychází; – ob. dobře v. se sousedy snášet se; – řidč. a poněk. zast. když jí úplně vycházel dech, (odpočinula si) (Vlč.) docházel; – poněk. zast. paměť naše nevychází a víme leckteré historky (Ner.) je dosud dobrá; veselostí lidem nemoc rychle vychází (Wint.) odchází, přechází, pomíjí; nevychází na krok je stále doma; v. najevo (zř. v jev Erb.) stávat se známým, objevovat se, ukazovat se, prozrazovat se; v. na světlo, poněk. zast. na světlo boží ven, na povrch; ob. v. naprázdno, zkrátka; v. z mezí (čast. překračovat meze) slušnosti 2. (odkud) (o cestě, stavbě ap.) mít svůj počátek někde, vést směrem odněkud: hradby vycházely od kláštera (Bass); stopa vycházela z houštiny; z lesa vychází hluboký úvoz; úsečka vychází z průsečíku přímek 3. řidč. (kam) směřovat 1, vyúsťovat: řeka vychází do volnějšího údolí; ložisko (pramen Maj.) vychází na den; (okno) vycházelo na verandu (R. Svob.) vedlo †4. (o penězích) být placen, odváděn: místo piva jim (purkmistrům) mají hotové peníze v. (Wint.) 5. jaz. zast. mít zakončení, být zakončen: množný lokál jmen na -ch vychází (Šaf.); nás. k 1 vycházívati: poněk. zast. rád pozoruji lid, když z kostela vycházívá (Rais); – když vycházíval schody ke svému bytu, vždy si přál, aby nalezl dopis (Olb.) vystupoval po nich; – vycházívá vždy v stejnou dobu