vypadnouti dok. (min. -dl, podst. -dnutí, přech. min. -padnuv, zast. -pad) 1. (odkud) uvolnit se ze svého místa: vypadl jí zub; klíče mu vypadly z kapsy; nakláněla se z okna, div nevypadla; nástroj jí vypadl z ruky vyklouzl, vysmekl se; otěže mu vypadly z rukou vymkly se; přen. ztratil vedoucí postavení v zaměstnání, rodině ap.; přen. syn jako by otci z oka vypadl zcela se mu podobá; vypadlo mi to již z paměti, z mysli vyšlo, zapomněl jsem to; zast. vypadli jsme jim z rukávu (Něm.) ztratili jsme jejich zájem 2. poněk. zast. (odkud kam, na koho) udělat výpad (ve význ. 1, 2), prudce, nečekaně se vyřítit, zaútočit: vypadli (strážníci) na mě, honili mě (Jir.); posádka vypadla z hradu na nepřátelské vojsko přepadla je; přen. expr. v. (na někoho) otázkou (Šim.) prudce, nečekaně se ho otázat, vybafnout 3. (z čeho) odchýlit se od urč. dosavadního způsobu: v. z role, z tempa vyjít; svým přesvědčením vypadla z rodiny; snažila se nevypadnout z tónu (řeči) 4. ob. a hovor. (z čeho) přestat být členem, účastníkem něčeho; přestat být částí něčeho, být vypuštěn: vypadl první ze spolku vystoupil; byl zbaven členství; vypadl z kruhu našeho (Něm.) zemřel; sport. slang. naši fotbalisté vypadli hned v prvním kole byli vyřazeni; – při tisku vypadlo několik řádek; slang. jedno rubání vypadlo z plánu 5. ob. expr., často hanl. (odkud; ~) odejít 1, odklidit se, zmizet: brzy jsme odtud (z hospody) vypadli (Neum.); v. ze špitálu (K. Čap.); koukej v.!; koukej, ať vypadneš! 6. kniž. a zast. (na co, koho; pro koho) připadnout 1: na třicetinu jednoho dolu vypadlo 50 000 dukátů (Lum.); i pro ni něco z výhry vypadne (Herrm.) 7. poněk. zast. (jak) dopadnout 2; (z čeho) vzniknout, vzejít: slavnost, zkouška vypadla dobře; volba musila v. v jeho prospěch (Čech); – místo básní vypadnou z toho poetické rebusy (Vrchl.); očekávat s bázní, co z toho hovoru vypadne (Jir.), boj o objev vypadl hubeně (Šal.) 8. poněk. zast. ve spoj. vypadne to (s kým, čím jak) dopadne to (ve význ. 3): ale ať už se mnou to vypadne jakkoli skončí; jak to vypadlo s naším učitelem? (Tyl) †9. (o času, lhůtě ap.) dojít 9, vypršet: tam (ve Veroně) mi léta vypadla (Něm.); lhůta jeho podruží vypadne (Pech.); nyní mu směnky vypadly (Něm.) *10. (nač) připadnout 4: vypadne to zrovna na sobotu (Šmil.); ned. vypadati