vystupovati (†vystoupati, 1. j. -u, -ám, rozk. -ej, Mácha, Ner.) ned. 1. k vystoupiti: v. vzhůru po schodech; v. do hor stoupat; v. na špičky; – slunce vystupovalo nad obzor vycházelo; letadlo vystupovalo do výše stoupalo; – poněk. zast. v létě vystupuje teplota až na 30°; drahota rok od roku vystupuje (Něm.) stoupá; – v. z auta, z domu; v. z hloučku lidí; – v. ze služby; vystupování z církve; – pot mu vystupoval na čele; slzy dojetím vystupovaly do očí; řeky vystupují z břehů vylévají se; věž vystupuje nad vrchy převyšuje je; žíly jí vystupovaly na nohou; v ranním světle jasně vystupovala bohatá malba (Jir.); – noví stoupenci vystupovali; – v. pohostinsky na hlavní scéně; v. na veřejnosti; – v. proti odpůrcům; v. proti pověrčivosti; v. na něčí obranu zakročovat; – zast. (mnohý odpůrce) vystupuje na své bratry (Jir.) 2. (jak) chovat se 1, jednat 2, vést si, počínat si: skromně, odvážně v.; samostatně si v. (Jir.) 3. přesahovat rozměry své okolí; vyčnívat: nad vjezdem vystupoval balkón; dům vystupoval do ulice; z vody vystupoval ostrůvek ○ předp. po-; nás. vystupovávati