vyvolati dok. 1. (co) voláním oznámit; veřejně ohlásit, vyhlásit: v. jméno svědka; v. další číslo; zast. já vyvolám: "Sláva vlasti!" (Prav.) provolám; – v. cenu při dražbě; v. sólo Aničkám; poněk. zast. za zákon lásku vyvolám (Hál.) prohlásím, provolám 2. (koho, 4. p.) ústně n. jiným způsobem (např. kývnutím) vyzvat někoho, aby vyšel ven: v. učitele ze třídy; vyvolalsi mě ze schůze; herec, autor byl mnohokrát vyvolán na scénu 3. (koho, 4. p.) vyslovením jména vyzvat (žáka ap.) k odpovědi; být vyvolán být vyzván k odpovědi, a tím zkoušen: v. nejlepšího žáka; z čeho jsi byl dnes vyvolán? 4. kniž. (koho, co) způsobit, že se někdo, něco objeví: teplý jarní den vyvolal všechny zdravé (lidi) do práce (Herb.); přen. Mánesa vyvolal moravský lid (Z. Nej.) byl příčinou jeho uměleckého vzestupu; některé (práce) vyvolala příležitost (Vrchl.); ust. spoj. v. v život vytvořit 5. (koho, co) (podle spiritismu ap.) způsobit v pověrečných představách, aby někdo mrtvý oživl, přivolat (duchy ap.): v. matičku z hrobu (Salich.); v. duchy; v. strašidla (Ner.); přen. v. zlé duchy nedůvěry, omrzelosti a bázně (Maj.) 6. (co) způsobit, aby něco vzniklo; zř. zast. (co na koho) přivolat 3, přivodit 1: uměle vyvolané porodní bolesti; v. hádku, krizi; v. neklid; v. dojem; zpráva vyvolala údiv vzbudila; článek vyvolal živou diskusi podnítil; fyz., elektr. v. proud ve vinutí indukovat; v. magnetické pole; – zř. zast. v. na se současníkův hněv (Hál.) 7. fot. (co) učinit latentní obraz na fotografickém materiále viditelným: v. negativ, film 8. (komu co; co v kom) uvést na mysl, do vědomí, oživit v paměti; vybavit 3: v. si představu, vzpomínku; sotva si už vyvolám jeho podobu; asi (jsem) řečí svou nějaký hrozný obraz v ní vyvolal (Svět.) †9. (koho, 4. p., zač) prohlásit 4: vyvolaly ji za samodržitelku ruské říše (Zey.); vyvoláme ho za pána (Choch.) 10. zř. zast. (koho, 4. p., k čemu) vyzvat 1: Thersites Achilla k souboji vyvolal (Čel.) ○ předp. pře-; ned. vyvolávati