vzdáti dok. (1. j. -dám, rozk. -dej, min. -dal, trp. -dán) 1. (co) skončit, ukončit (boj ap.), zprav. proto, že pokračování by bylo marné: v. nerovný boj; v. utkání; šachista partii vzdal; zast. v. sněm, soud; sport. slang. favorit vzdal †2. (co; co komu) dát, vydat do dalšího držení, používání, do správy, odevzdat 2; dát, vydat vůbec: vzdám hrad nepříteli (Janda) vydám kapitulací; vzdali dům manželce (jeho) (Tomek); – jak (vlasti) nemám srdce své i duši v.? (Něm.) obětovat 3. kniž. ve spoj. s podst. jm. dějového významu opisuje pojmenování příslušného děje slovesem: v. někomu díky poděkovat mu; v. chválu pochválit; v. úctu, hold uctít; v. čest; zast. v. někomu slávu oslavit ho; vzdáti se dok. 1. (čeho, koho) zříci se, odříci se, upustit 2 (od čeho): v. se svých práv, nároků odstoupit je; v. se trůnu abdikovat; v. se všech pokusů, plánů zanechat; v. se členství rezignovat na ně; v. se hlasování; v. se naděje; v. se muže 2. (~; komu, čemu) dát se v něčí moc, složit zbraně; poddat se 1, podrobit se 1, kapitulovat 1: vyhladovělé město se vzdalo; v. se nepříteli na milost a nemilost; v. se přesile; není zbytí, musíme se v.; tenista se vzdal bez další hry 3. zast. kniž. (komu, čemu; do čeho) věnovat se, oddat se 1, odevzdat se 1: babička se jim (vnoučatům) všecka vzdala (Něm.); v. se do svého osudu (Zey.); v. se zábavě (Pfleg.); v. se do něčí vůle podvolit se jí 4. (komu) (o ženě) podvolit se (muži) milostně; oddat se 2, odevzdat se 2: vzdala se mu s vášní ○ předp. odevzdati, zevzdati