vzhled, -u m. (6. j. -u) 1. vnější podoba člověka n. věci působící na pohled; vzezření 1: mladistvý v.; odpudivý, zanedbaný v.; vážný, slavnostní v.; mít pěkný v. pěkně vypadat; vzhledem malý postavou; posuzovat výrobky podle vzhledu; v. budovy; změnil se v. velkoměst 2. řidč. (vnější) podoba 4, tvar 1, 3: pilíře mají v. potrubí (K. Čap.); opera v původním vzhledu formě †3. pohled 1: upíral na ně v. závisti (Havl.); pronikavý z. očí (Choch.) 4. poněk. zast. a kniž. ohled 1, zřetel: snad bude v. k mé práci brát (Mach.); nemít zhledu (Jg.); sobecké vzhledy (Kos.); v každém vzhledu to byla výhoda (Čap.-Ch.) po všech stránkách 5. vzhledem k (čemu, komu), †na (co Ner., koho) v platnosti nevlastní předl. pokud jde o, co se týče; se zřetelem k: v. k těmto okolnostem; v. k vašim zásluhám pro vaše zásluhy; v. k cizincům; v. k sobě (Svět.) vůči