západ, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. mizení (nebeských těles) za obzorem; zapadání, zapadnutí (op. východ 3): pozorovat malebný z. (slunce); z. měsíce 2. světová strana ve směru zapadajícího slunce: pokoj s okny na z.; obloha na z-ě je rudě zbarvena; od z-u se hnala bouřka; vydat se, jít na z. 3. západní část země n. státu, zemědílu ap.: na z-ě Čech; cestovat po evropském z-u; americký z.; Divoký z. 4. Z. západní země v protikladu k Východu (ve význ. 6), zvl. (v kulturním a polit. smyslu) západní Evropa v poměru k ostatní Evropě a světu; (dnes též) evropské kapitalistické země a USA (v poměru k socialistickým zemím): kultura Z-u; osvícenství vzniklo na Z-ě; střetání Z-u a Východu; Z-em prosáklý Řek (Čech) západní kulturou; Z. s Východem se tu (v českých zemích) srážel (Jir.) vlivy západní s východními; – postavení dělnické třídy na Z-ě; kapitalistický Z.; diplomacie Z-u; jednání mezi Východem a Z-em 5. řidč. kniž. konec 3, sklonek 1 (kniž.): z. velikého života (Ben.); noc chmurných porob k z-u se plíží (Ner.) 6. posunutí, zapadnutí zámkové závory při otočení klíče: zamknout dveře na dva z-y; ust. spoj. být zamknut na deset z-ů (o srdci ap.) pevně; být nepřístupný, neoblomný