zákon, -a m. (6. j. -ě, -u) 1. přesně formulované ustanovení upravující poměry a jednání uvnitř něj. společenství (zprav. státu), právně závazné, dané kompetentní autoritou; soubor takových ustanovení: návrh z-a; litera z-a; nový z. vstoupil v platnost; plnit z-y; podrobit se z-ům; být pod ochranou z-a; postavit něco mimo z. učinit nezákonným; prima, že už není (děvče) pod z. (Boj.) nepodléhá ustanovení o zákazu pohlavního styku před dosažením urč. věkové hranice; v ust. spoj. jménem, ve jménu z-a zatýkací formule; muž z-a právník; bezpečnostní orgán; rameno z-a (Herb.), oko z-a (zř., Ner.) (dř.) policejní strážník; expr. (zpít se ap.,) jak z. káže hodně, důkladně; práv. obecná právní norma vydávaná zákonodárným orgánem: tiskový, stavební, školský z.; z. o obraně státu, na ochranu republiky 2. objektivní, vědou objevený řád něj. děje, vývoje; všeobecně platný princip vypozorovaný z jevů, zejm. přírodních: přírodní, fyzikální z-y; z. dialektického, společenského vývoje, z. jazykového vývoje zákonitost; z. života; hovor. z. série nepříjemností n. neštěstí následuje obyčejně několik za sebou; z. schválnosti stane se právě to, co si nepřejeme; biol. z. dědičnosti; fyz. z. setrvačnosti, odrazu; z. zachování hmoty a energie; Archimédův, Ohmův z.; Newtonův gravitační z.; mat. asociativní, distributivní, komutativní z.; ekon. z. nabídky a poptávky; z. nadhodnoty; jaz. pravidlo vymezující podmínky, za kt. dochází k jaz. změně n. za kt. jaz. jevy koexistují 3. ustálené pravidlo, přikázání, zvyklosti, závazné pro příslušníky něj. celku: z. cti, mravnosti; z. módy; nepsaný z.; překročit meze společenských z-ů; škrobené rodinné z-y; přirozené z-y lidskosti; spravovali se podle starého z-a (Svět.) řídili se starou módou; muž ze starého z-a (Tyl) starosvětský, staromódní; z. džungle boje o život, přen. boj o uhájení holé existence v prostředí plném úskoků a zákeřností 4. pravidlo, kterým je vhodné se řídit při něj. tvůrčí práci: umění má své z-y; z. básnické, sochařské tvorby zákonitost; z-y filmové tvorby 5. kniž. soubor zásad tvořící základ nábož. vyznání, zvl. křesťanského: lidé naši od pohanství jsou odstoupili a křesťanský z. zachovávají (Vanč.); vyznavači pravého z-a božího (Kapl.); já věřím babičce jako z-u (Něm.) bibli; círk. Starý z., Nový z. části bible †6. řehole 1: mnich z-a svatého Bernardina (Jir.); expr. zdrob. k 1, 5 zákonek, -nku (6. mn. -ncích) (Nov., Kub.), zákoneček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) (Arb., Lid. nov.) m.