za předl. I. s 2. p. ve spoj. se jménem 1. vyjadřuje dobu n. časové rozpětí, v kt. se něco děje; vyjadřuje časovou okolnost, kdy něco probíhá; v I 3; během: za (bílého) dne; za noci; za májového podvečera; bibl. za onoho času; – za starých časů; za Karla IV.; za poslední války; za živa (ps. též zaživa); za mlada (ps. též zamlada) 2. naznačuje okolnosti, při kt. se něco děje: za deště; za každého počasí; za tmy; za šera; za sucha (ps. též zasucha); za svobodna; za hlubokého ticha; za účasti, za nepřítomnosti někoho; za určitých okolností, podmínek; dovědět se něco za tepla (ps. též zatepla) ihned II. se 4. p. a se 7. p. ve spoj. se jménem 1. označuje (se 4. p. na ot. kam) směřování děje, (se 7. p. na ot. kde) provádění děje vně zadní, odvrácené strany něčeho (někoho), na zadní, odvrácené místo, na zadním, odvráceném místě, směrem odzadu (op. před I 1): sednout si za stůl; sedět za stolem; schovat se za záclonu; poslouchat za dveřmi; zahnout za roh; číhat za rohem; odcestovat za hranice; krajané (žijící) za hranicemi; postavili se za sebe; jít za někým; postavit se za někoho; stát za někým; mít někoho za sebou; slunce zapadá za hory, za horami; zahrady za městem; nedám si pro to nohu za krk (expr.); chodit za školu, být za školou; držet jazyk za zuby; mít za ušima; dělat něco za něčími zády; být za větrem; láska až za hrob 2. se 4. p. vyjadřuje dobu, po jejímž uplynutí n. v jejímž průběhu se něco děje; v I 3, během; se 7. p. vyjadřuje časovou n. prostorovou posloupnost (často s opakováním jména); po I 4: přijdu za chvíli; vrátí se za týden; dvakrát za den; za ten rok velmi sešel; za hodinku si všechno nepovíme; (za) celý život nezastonal; jet stokilometrovou rychlostí za hodinu; v někt. zast. spoj.: ještě se za některou chvíli děvčata bavila (Něm.); – plynul den za dnem; máme schůzi za schůzí; opakovat něco slovo za slovem; postupovat krok za krokem; list za listem padá k zemi; jít jeden za druhým, v řadě za sebou 3. se 4. p. vyjadřuje účel činnosti n. určení osoby n. věci pro něco; vyjadřuje, v čí prospěch n. neprospěch n. v čím zastoupení se něco děje; se 7. p. vyjadřuje cíl, účel činnosti: kryt slouží za ochranu; dát někomu dceru za manželku; bojovat za vlast; bojovník za lidská práva; boj za osvobození; boj za mír za jeho získání n. udržení; v agitačních heslech: za vyšší produktivitu práce; za lepší budoucnost; – život by za ni položil; přimlouvat se, prosit za někoho; modlitba za zemřelé; vyslovit se za spolupráci; platit za celou společnost; – být odpovědný za kolektiv; cítit se uraženým za celý národ; mluvit za všechny, jen za sebe; nadělat rámusu za dva; udělat něco za někoho místo II; – jít za obchodem; jít za svou prací, za svými záležitostmi; muži jsou za chlebem (Olb.); chodit za děvčetem; běhat, bláznit za ženskými; hnát se za úspěchem; strhnout za sebou masu dělníků (Fuč.); za velkých pěvců příkladem (zast., Hál.); v kniž. a odb. spoj. v platnosti nevlastní předl. za účelem (zisku, zvýšení životní úrovně ap.); někdy nevhodně: za účelem oprav zavřeno místo pro opravy, protože se provádějí opravy; všichni za jednoho, jeden za všechny (přísloví) 4. se 4. p. vyjadřuje příčinu (odměny, odplaty, náhrady, díků, trestu, msty ap.); zast. se 7. p. vyjadřuje důvod, pro 3, kvůli: odměna, plat za práci; honorář za knihu; náhrada za přesčasové hodiny; vyznamenání za zásluhy; to má za svou hloupost; děkovat za informaci; být vděčen za každou pozornost; pykat za své činy; trpět za rodiče; stydět se za děti; pokuta za dopravní přestupek; mstít se za bezpráví; ust. spoj. pro nic za nic bezdůvodně, zbytečně; – zast. za tou příčinou šla selka k sousedce (Něm.) z toho důvodu; výbor přestal dílem za poměry časovými, dílem z pohodlnosti působiti (Ner.); méně vhodně v platnosti nevlastní předl. za příčinou (nemoci ap.) místo pro (nemoc ap.) 5. vyjadřuje oporu, ochranu, pevné stanovisko ap.: postavit se za své spolupracovníky, za něčí návrh; stát za svými přáteli, za slovem; mít za sebou vedoucího III. se 4. p. ve spoj. se jménem 1. označuje předmět, prostředek, na kt. se děj uskutečňuje (zprav. uchopováním, držením, táhnutím ap.); naznačuje způsob jeho provedení: vzít za kliku; chytit za nohu; držet se za hlavu; táhnout psa za obojek; tahat za vlasy; zatáhnout za brzdu; – vedli se za ruce; vzít si dítě za vlastní; chytit se za nos (ob.); vodit někoho za nos; táhnout, držet za jeden provaz; to je za vlasy přitažený výklad; vzít někoho za slovo; slang. umí vzít za práci 2. označuje prostředek placení, výměny, odměňování ap. n. podmínky, za kt. se tento děj uskutečňuje: kupovat, prodávat za hotové; pokoj za 30 Kčs měsíčně; vyměnit chatu za auto; každý pije za své; prodat, udělat něco za každou cenu stůj co stůj; to stojí za pokus, za úvahu; nestojí to za řeč, za nic; dcera za mnoho nestála; za dobré slovo udělá všecko; to je za všecky prachy (ob. expr. a slang.) výborné (též iron.); oko za oko, zub za zub (pořek.); neudělám to ani za (živého) boha, za nic na světě, za živý svět, ani za nic; škol. slang. mít to, udělat to za jedna, za dvě,... získat při zkoušce známku prvního, druhého,... stupně 3. jako výraz vazby u někt. sloves (popř. dějových jmen) vyjadřuje vztah mezi dějem a jeho předmětem jako jeho cílem: prosit za odpuštění; žádat za almužnu (zast., Erb.); – odpovídat za pořádek; já za nic nemohu; za učení zdejší stojím já (zast., Třeb.); – provdat se za lékaře; dostali se za sebe vzali se; ust. spoj. pro mne (a) za mne mně je to jedno 4. po někt. slovesech je prostředkem vyznačení doplňku: být, dostat se za vychovatele; jít za svědka, za kmotru; mít, považovat někoho za přítele, za blázna; pokládat si za čest, za povinnost; dávat někoho za vzor; dostat něco za odměnu; dát něco za úkol; uznat něco za vhodné; postavit si za cíl; považovat něco za samozřejmé; katastrofa si vyžádala za oběť několik životů; dát někomu za pravdu; mám za to, že...; mít někomu něco za zlé; uložit někomu něco za trest; dostat za vyučenou; vzít za své (ps. též zasvé); – co zač jaký: co je to za člověka?; nevíte, co je to za starost; co je to tady za křik? 5. označuje následování v pořadí, ve výčtu ap.; zast. ob. vyjadřuje přibližné množství, míru: za prvé, za druhé,...; za a, za b,...; za jedno za druhé jednak jednak; – zast. ob. Kořínkovi bylo již za třicet, když jej oženili (Hol.); povijan za dlaň široký (Baar) IV. se 7. p. ve spoj. se jménem 1. označuje směřování děje k někomu, něčemu vzdálenějšímu n. vzdalujícímu se: dívat se, ohlížet se za kolemjdoucími po kolemjdoucích; volat za odcházejícím; odjet za manželem 2. vyjadřuje vztah, zřetel (zprav. k někomu zemřelému): nechat za sebou vdovu, pěkné vzpomínky po sobě; v nekrologu za Martenem (SaS); v nekrolozích: Za Karlem Čapkem; zast. kmetična, když by za kterým pánem ovdověla,... (Pal.) 3. vyjadřuje nižší stupeň ve vývoji n. v hodnotě: být, zaostávat ve vývoji za ostatním světem; jeho dramata jsou, stojí za jeho tvorbou básnickou 4. ve spoj. mít za sebou (co) prožít; něco je za někým je to pro někoho prožitá, odbytá minulost: má za sebou bezesnou noc; mít život za sebou; to nejhorší máme už za sebou; zkoušky už má všecky za sebou; – už je to za mnou; prázdniny jsou za námi 5. vyjadřuje pozadí, skrytý smysl něčeho: za tím něco vězí pod I 1; za těmi slovy nebylo nic; skrývat se za frázemi; tušit za úsměvem bolest; vidět za vším zlý úmysl; pořád je za tím obyčejným životem ještě něco jiného (Pujm.) †6. v někt. spoj. mít za někým (peníze, účty ap.) mít u někoho pohledávku; podržet něco za sebou ponechat si něco: měla za všemi nevyrovnané účty (Vrba); – podržme jej (peníz) za sebou (Tyl)