zadek, -dku m. (6. mn. -dcích) 1. (nář. zadka, -ů m. pomn., Jir., Nov.) zadní část, zadní strana něčeho (op. předek 1): z. budovy, vozu, nábytku, košile; kůň vyhodil zadkem; králičí, zaječí z.; pole na zadcích (Nov.) za humny; voj. z. hlavně; zeměd. (u koně) zadní nohy: okovat koně na z. 2. zadnice 1, řiť 1: hoch sjel po zadku do příkopu; padnout na z., přen. expr. překvapením si sednout; ruce zkřížené za zadkem, na zadku; mít z. jako valach široký; přetáhnout někoho přes z., někomu z. (Prav.); dostat pětadvacet (ran) na z.; chytit někoho za z., přen. expr. vyhodit ho; hrozí mi, že mi srazí z. jako zajíci (Tyl); ob. expr. padnout před někým na z. dostat z něho strach, bez námitek se podřídit; lézt někomu do zadku podlézat; potřeboval by nakopat do zadku být potrestán, prudce odmítnut; svrbí, svědí ho z. není spokojen s tím, co má; utíká, jako když mu věchet u zadku zapálí (Zápot.) velmi rychle; zdrob. zadeček v. t.