zahlédnouti, ob. zahlídnout, řidč. poněk. zast. zahlednouti (Třeb., Svět., Mach. aj.) dok. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. (koho, co) na chvilku zběžně postřehnout; uvidět 1, spatřit 1, zhlédnout, zpozorovat: z. v davu známého, známou tvář; z vlaku z. v dálce kopce; sotva mohl z. rychle zahýbající vůz; z. se v zrcadle; z. (někoho) na půl oka (Lang.); zahlédli se oba rekové (Zey.) navzájem se spatřili; podobnou výzdobu i na jiném nábytku zahlédneme (Č. lid) můžeme vidět; přen. z. občas skutečnost v její pravé podstatě (Muk.) postřehnout 2. z., z. se kniž. a zast. (kam) upřít pohled; pohlédnout, pohledět 1, podívat se I 1: zahlédnout někomu hloub do duše (Havl.); zahlédl se v hvězdnou noc (Zey.); zahlídl se do jejích očí (Pfleg.) 3. nář. (na koho) nevraživě pohlédnout, zaškaredit se, zamračit se 2: zle zahlédnout na tuláka (Jah.); ned. zahlížeti (se), zahlédati (se), zahlídat