zamířiti dok. (3. mn. -í, rozk. -miř) 1. (na co, koho; řidč. do čeho, koho; čím; ~) namířit 1: z. na cíl; z. na škodnou; z. do hejna (Herrm.); zamířili (Prusové) do nás (Baar); z. revolverem; z. a střelit; přen. z. do černého (Šrám.) dotknout se věci přímo; voj. z. puškou, dělem na cíl 2. (co kam; řidč. čím kam) zaměřit 2, namířit 2: z. dalekohled na oblohu; z. kameru na závodníky; řidč. koutkem oka z. k bratrovi (Č. Jeř.) 3. řidč. kniž. (co nač, k čemu, jak) zaměřit 5, namířit 3: z. (odvahu) na svůj cíl (Šrám.); činnost zamířená k penězům (John); umíte správně z. své podezření (Vach.) 4. (kam; kudy) dát se do pohybu urč. směrem; zaměřit 4, namířit (si to) 4: z. z města ven, k lesu, z. přes náměstí; ned. zamiřovati