zaměřiti dok. (3. mn. -í) 1. zeměměř. změřit délky a úhly potřebné k zakreslení, k zakreslování bodů n. objektů do plánů n. do map: z. pozemek, parcely, hranice; z. geodetickou síť 2. (co kam, na co, koho; co; ~) dát do polohy směrem k něčemu, někomu (jako k cíli pozorování); namířit 2, zamířit 2: z. kukátko do protější lóže; z. triedr na ledovec; odb. přesně nastavit přístroj na urč. bod: z. mikroskop, teodolit; voj., let. zjistit polohu cíle pomocí přístrojů: z. letadlo, loď; radiolokační zaměření 3. poněk. zast. (~; na koho, co) zamířit 1, namířit 1: dobře zaměřiv, střelil (Vrchl.); mohl jsem vědět, že některý z loupežníků nezaměří na vás místo na mne? (Ner.) 4. (kam) dát se do pohybu za urč. cílem, dát se (ve význ. 3) urč. směrem; namířit 4: z. k východu, do přístavu; do polí si zaměřil (Baar); poněk. kniž. ve spoj. z. kroky, krok ap. (kam) obrátit 3: z. svůj krok k lesu 5. (co nač, k čemu, jak) dát něj. jednání, činnosti ap. urč. směr, tendenci n. cíl, orientovat 3 (dok.): z. svou pozornost především na vesnici; z. výrobu k exportu; z. svou tvorbu protiválečně; zaměřiti se dok. (nač; k čemu; jak) obrátit svůj zřetel k něčemu, soustředit pozornost na něco; orientovat se 3 (dok.): z. se na výchovu kádrů; z. se k systematickému cvičení; z. se literárně; ned. zaměřovati, z. se, zaměřívati