zatknouti dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. poněk. kniž. (co do čeho, *nač) zabodnout 1, zapíchnout 1, zarazit 1: z. nůž do dřeva; z. prut do země; květ zatknutý do vlasů vetknutý; z. praporce na cimbuří (Čech) 2. řidč. poněk. kniž. (co do čeho, řidč. več) (prudce) zabodnout, zapíchnout s úmyslem ublížit; vbodnout 1: svoje zuby zatkla (zmije) do jeho ramene (Hais); zatkla své nehty v jeho tvář (John) 3. (trp. -tčen, zast. -tknut Pal., Šmil. aj.) (koho, 4. p.) zbavit osobní svobody, vzít do vazby: policie zatkla výtržníka; být zatčen pro krádež †4. (co) uzavřít 3, přikrýt 1: z. uši dlaněma (Staš.); zatknouti se dok. řidč. poněk. kniž. (kam) zabodnout se, zapíchnout se 1, zarazit se 1: dýka do země se zatkne (Vocel); ned. zatýkati