zavésti dok. (1. j. -vedu, rozk. -veď, min. -vedl, trp. -veden) 1. (koho, co kam; koho, co) vedením dostat, dopravit (op. odvést 1): z. hosta do pokoje uvést; z. ztracené dítě domů dovést; pes zavedl hlídku na stopu přivedl; z. koně do stáje odvést; zast. z. svědky (Wint.) dát vyslechnout; hrabě ho hned na přímou cestu zavedl (Jir.) usměrnil jeho řeč; voj. z. strážné na stanoviště 2. (koho, 4. p., kam) stát se ukazatelem směru někomu, být pohnutkou, že se někdo octne na něj. místě: cesta nás zavede ke zříceninám hradu; co vás k nám zavedlo? přivedlo; v myšlenkách mě kroky zavedly k domovu 3. (co kam) vymezit něj. zařízením směr a cíl pohybu něčemu, způsobit, aby něco někudy prošlo; vestavit, umístit jako technické vybavení něčeho; instalovat (dok.): z. vodu na louky; z. do přístroje elektrický proud; hut. z. vývalek usměrnit ho při vstupu do válců; zeměd. z. chmel na vodicí dráty zachytit; – z. do bytu vodovod; z. přípojku elektrického vedení 4. (co) vpravit, vsunout, vložit: med. z. čípek do konečníku; z. sondu do žaludku; z. drenáž do rány; film. z. film do promítačky 5. (koho, co kam; koho, co) způsobit, že se někdo, něco dostane do nepříznivé situace, odchýlí se od správného směru, odvrátí se od něčeho dobrého: kam vás zavedla vášeň, lakota; až tam ho zavedla nouze; z. národ do katastrofy přivést; děsil se, aby jej to štěstí nezavedlo (Vanč.); tak mne ta strašidla zavedla (Jir.) svedla z cesty, že jsem zabloudil; zast. z. holku (Tyl) svést 6 6. z. řeč ap. (na koho, co; o čem, kom) začít mluvit o něčem, o někom: z. řeč na poslední události přivést; z. řeč na něco jiného; z. debatu o politice, na politiku; zavedl řeč na syna, o synovi 7. (co) začít a jistým směrem zaměřit něj. činnost: z. vyšetřování, výslech; z. protokol sepsat; zast. z. při (Pal.); med. z. umělé dýchání 8. (co) založit, začít, zařídit a zajistit zdárný chod něčeho: z. výrobu silonových punčoch; z. chov ovcí, pěstování lnu; dř. z. si obchod, živnost; lékař si zavedl ordinaci 9. (co) postarat se o uplatnění, uznání, uskutečnění něčeho; způsobit, že se něco stane obecně platným, užívaným: z. v zaměstnání volné soboty; z. nový trestní řád; z. pořádek do výroby a distribuce; – z. módu krátkých sukní; jak si to zavede, tak to bude mít zařídí si; nově zavedená rubrika v novinách; z. nové názvy, termíny, novou nomenklaturu; zř. rád by ještě zavedl porculán, protože ten tady nikde nevedou (Rais) uvedl na trh, začal prodávat; zavésti se dok. 1. získat si přízeň, oblibu (zprav. dř. v soukromém podnikání): obchodník hleděl, aby se zavedl 2. nář. (do koho) osopit se na někoho; zavedl se správce přede všemi lidmi do své paní (Svět.); ned. zaváděti, z. se