zbytek, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. to, co zbylo (ve význ. 1) n. zbývá, zbylá část; ostatek 1: sníst z. chleba, zbytky od oběda; zbytky látky; z. zdiva; zbytky od cigaret nedopalky; z. cesty jít pěšky; prostonat celý z. života; připravit někoho o poslední z. klidu; poněk. kniž. ust. spoj. beze zbytku úplně, zcela: zpracovat něco beze zbytku; být někomu beze zbytku oddán; mat. dělení se zbytkem, beze zbytku; odb. reziduum; chem., tech. tuhý, destilační z.; fyz. z. plynu 2. kniž. a zast. zbytky mn. tělesné pozůstatky; ostatky 2: chrám jeho (Cyrilovy) z. hostí (Suš.) relikvie; když jí dítě zemře, ty drahé z. všije do koží (Ner.); zdrob. k 1 zbyteček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)