zjistiti dok. (3. mn. -í, rozk. -jisti, -jisť, trp. -štěn) 1. (co, koho) zkoumáním, šetřením poznat jako jisté, označit, prohlásit za jisté; stanovit 2: z. jména přítomných; z. příčinu nehody odhalit, vypátrat, vyzkoumat; zjištění polohy letadla určení; zjistili o něm, že donáší dověděli se, poznali; lékař u něho zjistil zánět plic rozpoznal; ve sněhu zjistili stopy objevili; strážník ho zjistil ověřil si jeho totožnost; práv. z. totožnost; z. škodu †2. (koho, 4. p.) zabezpečit 1, zajistit 1: jsem na obojí zjištěn stranu (Vrchl.); †zjistiti se dok. 1. stát se jistým: krok jeho se zjistil (Preis.); zjistilo se v ní přesvědčení, že... (Šmil.) 2. (čím) zabezpečit se 1, zajistit se 1: tehda se zjistil (Zikmund) osobou a panstvím bratra svého Václava (Helfert); ned. zjišťovati