zlý příd. (2. st. horší, 3. st. nejhorší, ve význ. 1 často zlejší, nejzlejší) 1. (~; ke komu, čemu; na koho, co) takový, kt. úmyslně ubližuje, trápí, škodí, poškozuje; krutý 1 (op. dobrý 1, 7, dobrotivý, hodný 1): z. člověk; zlá vrchnost; být z. na lidi, k lidem, na své okolí; vrací se zlejší (K. Čap.); zlá zvěř; mít zlé srdce; zlá vůle snaha uškodit, neshoda; nebuď proto z. nezlob se, nehněvej se; posedl ho z. duch zmocnila se ho zloba; dělat zlou krev působit nepokoj, rozbroje, vyvolávat spory; způsobit si mnoho zlé krve vyvolat proti sobě nepřátelství, zlobu; mít z. jazyk být uštěpačný, pomlouvačný, jedovatě, zlomyslně mluvit; zlé jazyky, zlí jazykové pomlouvační lidé 2. jsoucí výrazem takového jednání; mravně nevyhovující; špatný 3 (op. dobrý 1): z. pohled, výraz ďábelský; zlá slova; zlá nálada; zlé svědomí; zlé nakládání; mít zlou hodinku špatnou náladu; z. čin ukrutný; z. úmysl špatný, nepřátelský; to není nic zlého; z. příklad 3. nevyhovující kvalitou, svými vlastnostmi, vzbuzující nelibý dojem, nevhodný pro daný účel; špatný 1: zlá cesta (op. dobrá 4); neměl z. hlas; zlá pověst; zlé počátky nedobré; zlé vyhlídky do budoucnosti; zlé okolnosti; z. konec; v nejhorším (případě); je to zlá věc nepříjemná; je to s ním zlé; zlé počasí; nastaly zlé časy; to není z. nápad, návrh; zlá volba; nic není tak zlého, aby se neobrátilo někdy v něco dobrého (pořek.); po účinku zlá rada (pořek.) 4. oznamující, dávající vědět něco nedobrého, nepříjemného; špatný 5: zlé znamení; z. sen; zlá předtucha; zlá pravda; zlá zpráva zdrcující; z. posel 5. expr. nepříjemně těžký (ve význ. 4), velký, silný; hrozný 2: zlá nemoc, rána; z. úraz; z. hlad; zlá starost; zlé utrpení; zlá zima; zlá bouře; z. vichr; s tím bohatstvím to není tak zlé není příliš veliké; s těmi úspěchy to není tak zlé; z. odpor (Čech); zpodst. zlý, -ého m. zast. ob. ďábel 1, čert 1: z. že ji strašil (Jir.); zast. ob. expr. Pán Bůh s námi a z. pryč (Něm.) (v pověrečném zažehnávání); zpodst. zlá, ž. poněk. zast. zlé, zlo (op. dobrá 2): po dobrém je nedostanou, tedy se zlou (Štěp.); nejč. v ust. spoj. se zlou se potázat špatně pochodit; zlé, -ho s. (op. dobré) 1. zlo 1: varuj se zlého; snášet dobré i z.; každé z. má své dobré 2. (v někt. spoj.) nepřívětivost 1, nelaskavost: rozejít se ve zlém; neměj mi to za z.; nevykládej mi to ve z.; když to nejde po dobrém, půjde to po zlém (pořek.) kdo nechce vyhovět dobrovolně, bude přinucen; nic ve z., ve zlém nehněvej(te) se, neurážej(te) se; zpodst. zlo, -a s. (2. mn. zel) 1. co není v souhlase s lidskostí a s příslušným vývojovým stupněm lidstva; zlá, špatná věc, zlý skutek, čin (op. dobro 1): potrestat z.; bránit zlu; alkohol natropil už mnoho zla; mstít se za spáchané z. křivdu; považovat něco za nutné z. nešvar; jít na kořen zla †2. neštěstí, pohroma: věštit z. ze záře severní (Vrchl.); aby na rodinu nebylo uvaleno ještě větší z. (Jir.); přísl. zle v. t.; v. též nezlý