znáti ned. (1. j. znám, rozk. znej, min. znal, trp. znán, přech. přít. znaje) 1. (co, koho) mít na základě vlastních zkušeností náležitou představu, názor o něčem, někom, znalost něčeho, někoho, vědomost o něčem: z. cesty v lese; z. zákony, předpisy; z. mnohé cizí země; nezná svět, přen. je nezkušený; z. současné prozaiky a jejich dílo; zná tam každý kout o všem dobře ví; dítě zná matku po hlase; zná dobře jeho schopnosti; zná, co jsou starosti ví; nouzi neznala; z. událost jen z doslechu; neznám ani jediný takový případ; ten se nedá, známe ho; vždyť to známe, jak to chodí; vy mě ještě neznáte, teprv mě poznáte; ten se dobře zná ví o svých povahových vlastnostech; když se rozzlobí, tak se nezná neumí se ovládat; z. někoho jako své boty, jako svou kapsu velmi dobře; poněk. zast. to se zná (Nový) to se ví 2. (koho, 4. p.) být s někým obeznámen z osobního styku, být s někým známý; znát se 1 (s kým): zná toho muže od mládí; znají ji ze studií, ze společnosti; z. někoho jen od vidění; nezná všechny své příbuzné; dělá, že ji nezná nevšímá si jí; nemocný v horečce nikoho neznal nepoznával 3. kniž. (koho, 4. p.) hlásit se 4 (ke komu): hněvivý otec neznal dcery více (Čech); zast. z. boha (Svět.) věřit v boha 4. (co) vyznat se odborně v něj. oboru, mít dovednost v něčem; umět, ovládat 4, dovést (ned.): z. cizí jazyky; zná svou práci rozumí jí; neznal ani slovo vůbec nic nevěděl; poněk. zast. z. dobře vařit; z. se bránit (Zey.); paničky znají užívat světa (Svět.) 5. (co) vidět 2, 4, pozorovat 2, rozeznávat 1; zprav. neos. je (bylo) znát (co; na kom, čem co) je (bylo) pozorovat, vidět; poněk. zast. dát znát (komu co) dát najevo, projevit: ani nebylo z., že někdo chybí; ten přírůstek bylo hned z.; na sněhu stopu z. (Erb.); nedala na sobě nic z.; je na něm z. nemoc, rozrušení; – poněk. řidč. dal mi z., že o ní (lásce k němu) ví (Zey.) 6. zprav. záp. neznat (čeho; co) nemít něco ve zvyku, nemít smysl pro něco, zřetel k něčemu: n. slitování, ohledu; nezná žertu; n. bázeň; jeho hněv neznal míry, mezí; znáti se ned. 1. (s kým) být s někým obeznámen z osobního styku, být s někým známý; znát 2 (koho, 4. p.): z. se se sousedy v domě; z. se s dívkami z tanečních, ze zájezdu 2. kniž. a poněk. zast. (ke komu, čemu) vyznávat svou příslušnost, projevovat náklonnost; hlásit se 4, přihlašovat se: z. se k svému učiteli; z. se k odkazu minulosti; na oko se ku křesťanství zná (Zey.) 3. kniž. a zast. (v čem) vyznat se 1 (ned.), umět (co): Jirásek znal se dobře v tkalcovské práci (Z. Nej.); za mého mládí se děvčata v písmě neznala (Něm.) 4. zast. a nář. (kde, v čem) vyznat se 2 (ned.), orientovat se 1 (ned.): znal se tu (v komnatách) všude výborně (Jir.); ubíhal v končiny, kde se neznal (Herb.) *5. (v čem) vyznávat se (z čeho): znáte-li se ve všech těchto hříších (Kos.) ○ předp. doznati, do- se, naznat, obe-, obe- se, po- (rozpo-), po- se, při-, při- se, roze-, se-, u- (zneu-), vy-, vy- se; nás. znávati, znávati se ○ předp. v. znáti, dále roze- se; v. též neznati se