zpěv, -u m. (6. j. -u) 1. hudební, melodický projev lidského hlasu, zprav. esteticky zaměřený, zpívání (ve význ. 1); vyučovací předmět tohoto oboru: tichý, hlasitý, jásavý z.; falešný z.; byla samý z. stále zpívala; dát se do zpěvu; nebylo jí do zpěvu, přen. bylo jí smutno, teskno; zní to jako z. andělský velmi krásně n. velmi příjemně; hud. výkon pěvce n. pěveckého souboru: sólový, sborový z.; – mít z.; učitel zpěvu 2. melodické zvuky vydávané někt. ptáky; zpívání (ve význ. 2): skřivánčí, slavičí z.; přen. z. cvrčků; expr. žabí z. kuňkání; ust. spoj. labutí z. poslední čin, projev význačného jedince n. jevu; podle zpěvu pták se pozná (pořek.) podle způsobu řeči se pozná povaha člověka 3. expr. příjemné zvuky připomínající (zprav. rytmem) zpěv (ve význ. 1, 2): z. zvonů (Mrš.); zpěvy varhan (Baar); vod i větrů z. (Mácha); z. potoka (Svět.); z. cepů (Maj.) 4. kniž. zprav. mn. zpěvy písně (ve význ. 1): církevní zpěvy; zpěvy národní; zpěvy válečné; nábožné, rorátní zpěvy kostelní 5. kniž. zprav. mn. zpěvy básně (ve význ. 1), písně (ve význ. 2): Nerudovy Zpěvy páteční; zpěvy bohatýrské 6. liter. část rozsáhlejší básnické skladby: první z. Childe Harolda