ztráta, -y ž. 1. pozbytí, ztracení něčeho (ve význ. 1, 3, 4, 7), ztracení se (ve význ. 3): z. peněz; hlásit ztrátu psa, ztráty a nálezy; – z. muže, milence; z. paměti, vědomí, rovnováhy, orientace; odsoudit k ztrátě hrdla (poněk. zast.) k smrti; pod ztrátou hrdla něco zakázat (poněk. zast.); – z. času; – z. mandátu, volebního práva; sport. z. míče 2. úbytek něčeho, škoda z toho vzniklá: z. váhy; velká krevní z. po úraze, ztráty uhynutím dobytka; podnik pracuje se ztrátou prodělává; prodat něco se ztrátou; ztráty jdou do statisíců; ekon. výrobní, jakostní z.; peněž. kursová z. vyplývající z kursovního rozdílu při nákupu a prodeji deviz; úč. rozdíl mezi většími náklady a menšími výnosy: z. realizovaná, nerealizovaná, plánovaná, neplánovaná; fyz., tech. z. energie, výkonu; ztráty třením, odporem prostředí; elektr. úbytek výkonu v zařízení: ztráty stálé, proměnné; z. v železe; ztráty v transformátoru; let. z. rychlosti pokles rychlosti letadla pod hodnotu nutnou k udržení letadla ve vzduchu; tech. tepelná, tahová, komínová z. 3. bolestný pocit z pozbytí někoho: smrt syna byla pro ni těžkou ztrátou 4. jaz. z. jotace staročeská změna ě v e 5. zprav. mn. ztráty padlí n. ranění v boji: utrpět, mít těžké z. na lidech; voj. živá síla a bojová technika vyřazené z boje: listina ztrát