ztratiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (co) přijít o něco (zprav. vlastní neopatrností) bez cizího zásahu tak, že to nelze nalézt: z. legitimaci; z. kapesník, peněženku vytrousit (z kapsy); kůň ztratil podkovu; zas někde ztratil brejle odložil a zapomněl 2. (co, koho) nevědomky se odloučit od něčeho, někoho, pozbýt spojení, styk s něčím, někým: z. směr, cestu zabloudit; pes ztratil stopu; z. nit hovoru, vypravování; z. dítě v davu; cestou domů kumpána ztratili; z. někoho z očí, z dohledu přestat ho na dálku vidět, přen. nesetkat se s ním delší dobu 3. (koho, 4. p.) pozbýt (nejč. úmrtím), (co) přijít o něco (ze svého těla ap.), o něj. schopnost n. vlastnost; pozbýt (proti své vůli) ze svého majetku, vlastnictví n. práva; (na čem) utrpět újmu: z. bratra ve válce; v mládí ztratil oba rodiče zemřeli mu; ztratil v něm nejlepšího přítele; neradi bychom takového přítele ztratili nepřáli bychom si jeho odchod; – při katastrofě ztratilo život mnoho lidí; ztratil v boji nohu; z. hlavu být popraven, přen. pozbýt rozvahy; z. hrdlo být popraven; z. mnoho krve značně vykrvácet; ve stáří ztratil chuť k jídlu; z. dech nemoci vydechnout; přen. být silně překvapen, ohromen; po záchvatu ztratila řeč, z. rovnováhu; z. orientaci, trpělivost, rozvahu; z. vládu nad sebou neovládnout se; z. rozum, paměť; z. půvab (novosti); z. humor; z. zájem o věc; z. svědomí i stud; z. nervy neovládnout se; z. své srdce zamilovat se; poněk. zast. ust. spoj. z. věnec, věneček pozbýt panenství; – z. jmění, majetek; z. válkou část území; z. půdu pod nohama, zprav. přen. pozbýt pocitu jistoty; (v tom obchodě) ztratí poslední kalhoty (hovor. ust. spoj.) o vše přijde; z. samostatnost; z. víru v člověka; z. čest, vážnost; ztratil mnoho v jeho očích poklesl u něho v úctě; – z. na ceně, na vážnosti; nic neztratila na svém půvabu; ztratil mnoho na váze zhubl 4. (co) nevyužít, promarnit 2 (čas): z. zbytečně rok studií; z. pochůzkami půl dne; z. spoustu času čekáním 5. hovor. ust. spoj. z. slovo, slovíčko (s kým) promluvit: s takovým člověkem bych ani slovo neztratil, z. slovo, slovíčko (za koho; pro koho) přimluvit se za někoho: za (pro) kamaráda by přece jen mohl slovíčko z. 6. (co na čem; v čem) k tratiti 2; prodělat 3 (op. vydělat 1): závod ztratil na zboží hezkých pár tisíc; v takovém obchodě nemůže nic z. 7. (co) prohrát 1 (boj, hru ap.): z. bitvu; z. boj zradou; sport. z. podání; z. míč (při fotbalu ap.), kotouč (při hokeji) nechat si jej odejmout protivníkem 8. poněk. kniž. být ztracen octnout se v tísnivém postavení; propadnout zkáze, popř. smrti: bez hospodyně je dům ztracen (Maj.); bez přátel byla ve velkoměstě ztracena; – zdá se, že je pacient ztracen musí zemřít, nevyléčí se; ztratiti se, dok. 1. octnout se (zprav. vlastní neopatrností) bez cizího zásahu na neznámém místě: v návalu se chlapec matce ztratil; klíče nikdo nenašel, někde se ztratily; poslat dopis doporučeně, aby se neztratil; ztratil se pes zaběhl se 2. být ukraden: neboj se, tady se ti nic neztratí; peníze se z pokladny ztratily 3. k tratiti se 1; stát se neviditelným, nezřetelným; zmizet: postava se ztratila mezi stromy; dlouhý dialog se ve hře ztratil; přen. kniž. z. se v přemítání příliš se zahloubat; – úsměv se mu ztratil z tváře; voda se ze studně ztratila; staré zvyky se ztratily zanikly 4. nenápadně, nepozorovaně, rychle odejít; ob. expr. od jít vůbec: z. se jako pára vytratit se; posedíme chvíli, pak se ztratíme; – ob. expr. koukej se z. 5. řidč. poněk. zast. k tratiti se 2; tělesně zchátrat: od loňska se ztratil k nepoznání sešel, zhubl 6. neztratiti se uplatnit se, dosáhnout úspěchu, stát se užitečným, prospěšným: ten chlapík se ve světě neztratí; čemu se člověk naučí, to se neztratí (Něm.); ned. ztráceti, z. se