Nalezeno 96 heslových statí.

bělozubý

příd.: muži snědí, černovlasí, b-í (Hol.)

*bezzubec

, -bce m. expr. bezzubý člověk: dbát oč jako b. o ořech; záhy se stanu b-em (Kos.)

bezzubý

příd. nemající zuby: b-é dásně; b. stařec; přen. expr. divadelní hra ideologicky b-á nevýbojná; zp…

dvojzub

, -u m. (6. j. -u) nástroj s dvojím zubem: Plutónův d.; přen. d. Trosek; dvojzubý příd. mající dva z…

dvouzubec

, -bce m. bylina s malými plody opatřenými háčkovitými osinami, rostoucí u vod, bot. rod Bidens: d. …

*holozubý

příd. bezzubý: h-á ústa (Ner.): h. vlk holožír, -u m. les. úplné ožrání stromů hmyzem

chudozubý

příd. expr. mající málo zubů: ch-á ústa starcova; přen. expr. ch-á satira málo pronikavá, málo útočn…

jednozubý

příd.: j-á ústa

jemnozubý

příd. tech. mající jemné zuby: j-á pilka

kolozub

, -u m. (6. j. -u) křivě rostlý zub: vykotlaný k.

*kolozubka

, -y m. expr. kolozubý člověk (Jir.)

kolozubý

příd. mající křivé zuby; křivozubý; mající málo zubů n. žádné zuby; bezzubý: dědečkova k-á ústa; – k…

kozub

I, -u m. nář. kuželovitá ozdoba ve štítě stavení (Glaz.)

kozub

II, -u m. (6. j. -u) (ze sloven.) ohniště, krb (Jir., Něm.)

křivozubý

příd.: k-á žena (Kun.)

málozubý

příd. mající málo zubů: m-é dásně

mezizubní

příd. jsoucí mezi zuby: anat. m. prostor

mezizubný

příd. jaz. m-á hláska artikulovaná mezi zuby (např. anglické th); interdentální

ostrozubý

příd. kniž.: o. pstruh; přen. o. mráz (Zey.)

ozub

, -u m. (6. j. -u) něco zubu podobného, připomínajícího zub: o-y na cimbuří hradu; tech. výčnělek na…

ozubačka

, -y ž. slang. ozubená dráha

ozubárenský

příd. k ozubárna: tech. o-é stroje

ozubárna

, -y ž. (2. mn. -ren) dílna, v kt. se zhotovují ozubená kola ap.

ozubec

, -bce m. řidč. ozub: o. podkov; o. hrabic hřeb

ozubení

, s. řada zubů, souhrn zubů; ozubí: o. na ocase ještěra; přen. o. věží; stroj. souhrn zubů a způs…

ozubený

příd. mající zuby: o-á dráha ozubnicová (žel.); stroj. o-é kolo opatřené po obvodu zuby přenášejícím…

ozubí

, s. 1. řada zubů, souhrn zubů; ozubení: o. kol; o. hradeb *2. hákovitý nástavec: tyč na konci ok…

ozubice

, -e ž. anat. vazivo připevňující zub k zubnímu lůžku

*ozubiti

dok. (3. mn. -í) (co) nadělat na něčem zubů: stín neozubí meč (Vanč.); ozubiti se dok. získat zuby…

ozubnice

, -e ž. žel. ozubený pás mezi kolejnicemi, do něhož zabírá ozubené hnací kolo vozidla

ozubnicový

příd. k ozubnice: žel. o-á dráha při vyšším stoupání, s ozubnicí mezi kolejnicemi

*ozubovati

ned. k ozubiti; ozubovati se ned. k ozubiti se: srp se ozubuje

pětizubý

příd.: p-é listy (R. Svob.)

plnozubý

příd. zool. hadi p-í skupina hadů, Ophidia

ploskozubec

, -bce m. mořská ryba se srostlými velkými zuby; zool. rod Scarus: p. papouščí

retozubnice

, -e ž. jaz. souhláska retozubná; labiodentála

retozubný

příd. jaz. souhláska r-á artikulovaná dolním rtem a horními řezáky, labiodentální, retozubnice, labi…

*rozzubený

příd. expr. rozesmátý, zubící se: r-í šizuňkové (Včel.); r-á vlídnost (Čap.-Ch.)

*řídkozubý

příd. mající řídké zuby (Svob.)

strzub

, -u m. nář. 1. rozsochatý kůl na sušení sena, ostrev (zast. a nář.): kůly s-ů (Glaz.) 2. žebřík u j…

šavlozubý

příd. zool. mající neobyčejně vyvinuté horní špičáky: š. tygr

šestizubý

příd.: š-é kolečko

trojzub

(*tří- Koll.), -u (6. j. -u), trojzubec (*tří- Koll.), -bce m. 1. vidlice s třemi zuby, hroty: Neptu…

trzub

, -u m. nář. trnový věnec na plotě (Herb.)

*tupozubý

příd. mající tupé zuby: t. pluh (Klicp.); přen. (hněv) nyní valně t. (Šal.) neškodný

vyzubiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) nadělat na něčem zuby: v. meč (Mach.)

zazubení

, s. stav. zubovitý povrch, profil; pevné spojení, zaklínění pomocí tohoto povrchu, profilu: z. t…

zazubený

příd. takový, kt. byl zazuben: stav. z. hmoždík, rošt, svah; v. též zazubiti

zazubiti

dok. (3. mn. -í) (co) stav. vytvořit zazubení, opatřit zazubením: z. dilatační spáry; z. rošty (dřev…

zazubovati

ned. k zazubiti: stav. z. základy

zlatozubý

příd. řidč. kniž.: z. pan vrchní (Včel.)

zub

, -u m. (6. j. -u) 1. pevný, tvrdý útvar v čelisti sloužící ke kousání a rozmělňování potravy (u zví…

zubačka

, -y ž. (2. mn. -ček) ob. ozubnicová dráha (žel.)

zubadlo

, -a s. (2. mn. -del) zast. a nář. udidlo (Koll., Četyna)

zubák

, -u m. (6. mn. -cích) 1. tech. hoblík opatřený drobnými zoubky k zdrsňování a škrabání 2. expr. vel…

zubákový

příd. k zubák 1: tech. z. nůž

zuban

, -u (nář. zubáň, -ně, Něm.) m. expr. zubák 2: krev mezi z-y (Šír)

zubař

, -e m. (zubařka, -y ž.) ob. a slang. zubní lékař, zubní technik: chodit k z-i

zubařina

, -y ž. ob. a slang. zubní lékařství: jít na z-u

zubařský

příd. ob. a slang. k zubař: z-é nástroje; z-é křeslo

zubatá

, ž. 1. expr. zosobněná smrt: často v ust. spoj. z. s kosou; přišla si pro něho z., z. už ho drží…

zubatec

, -tce m. 1. řidč. kdo n. co má mnoho zubů n. velké zuby: z-i v zoo krokodýlové 2. mořská ryba s náp…

*zubatěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se zubatým: čepel dláta zubatěla (John)

*zubatina

, -y ž. to, co je zubaté: černá z. lesa (Pluh.)

zubatiti se

ned. (3. mn. -í) řidč. poněk. kniž. zubovitě čnít, mít tvar zubů: proti obloze se zubatilo cimbuří h…

zubatý

příd. 1. mající četné, nápadné zuby (ve význ. 1): z-í dravci; z. chlapík; expr. z-á paní (Svob.) smr…

zubec

, -bce m. řidč. expr. zub 1, 4, 2: ostré zubce slonů; – hrad podobný zubci vyčnívajícímu ze skály (K…

zubík

, -u m. nář. zoubek (Preis.); zdrob. zubíček, -čku m. (Šebestová)

zubisko

, -a s. (2. mn. -sk, -sek) expr. zub 1: z-a vlka (Vin.)

zubit se

ned. (3. mn. -í) expr. (na koho, co; čemu; ~) smát se (zejm. s odkrytými, vyceněnými zuby): kluci se…

zubní

příd. k zub 1, 2: z. kaz; z. pasta; z. lékař; z. ambulatorium; z. lékařství stomatologie; (dř.) z. t…

zubnice

, -e ž. jaz. zubná souhláska, dentála

zubný

příd. k zub 1: jaz. z-á souhláska artikulovaná zuby, dentální, zubnice

zubo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova zub, a to 1. jako s jejím předmětem…

zubodásňový

příd.: jaz. z-é souhlásky zubné a dásňové

zubolékařský

příd. týkající se zubního lékařství: z-é zařízení; z-á ambulance

zuboměr

, -u m. tech. přístroj k měření tloušťky zubů ozubených kol

*zuboretní

příd. retozubný (jaz.): z. ř (Čap.-Ch.)

zubořez

, -u m. (6. j. -u) archit. ozdoba z pravidelně vystupujících hranolů na spodní části římsy

zubotechnický

[-ny-] příd. řidč. týkající se technické stránky ošetření zubů: z-á práce; z-á laboratoř

zuboun

, -a m. zool. zast. narval

*zubovati

ned. (co) dělat na něčem zuby (ve význ. 2): zubování větracích kolíků (John) ○ předp. o-, o- se, za-

zubovatý

příd. řidč. zubatý 4, zubovitý 1: z-é věže (Vrchl.); z. stín Hradčan (Čech)

zubovina

, -y ž. anat. dentin

zubovitý

příd. 1. mající tvar zubu n. zubů; zubatý 4: z-é výřezy; z-é cimbuří, hradby; z-á římsa *2. zubatý 1…

zubovka

, -y ž. (2. mn. -vek) zeměd. zubová mlátička

zubový

příd. k zub 2, 4: zeměd. z-á mlátička hřebová, zubovka; tech. z-á spojka výsuvná spojka opatřená zub…

zuboženec

, -nce m. řidč. zubožený člověk: takový z.! (Klost.)

zubožení

, s. stav toho, kdo byl zubožen; zuboženost: měla v očích stíny svého vnitřního z. (Vach.); v. té…

zubožený

(*zuboželý Sedl.) příd. takový, kt. byl zubožen n. zubožel, zbídačený: z-á země ubohá; z-é hospodářs…

*zubožeti

dok. (3. mn. -ejí) stát se ubohým (Mach.); ned. zubožovati

zubožiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit ubohým: feudálové zubožili lid zbídačili; z. palác; zubožení dětí…

zubožovati

ned. 1. k zubožiti: z. národy, zubožování dětí *2. k zubožeti: hospodáři velice zubožují (Něm.) chud…

zubr

, -a m. velký evropský přežvýkavec z příbuzenstva skotu, ve volné přírodě již vyhubený; zool. rod Bi…

zubrovka

, -y ž. (2. mn. -vek) (z pol.) 1. severoevropský druh tomkovice, oblíbená potrava zubrů; tomkovice v…

zubří

(†zubrový) příd. k zubr: z. hlava; z. roh; z-ová obora (Wint.)