Nalezeno 20 heslových statí.

polozvíře

, -te s. tvor částečně podobný zvířeti: kentaur líčen jako p.; polozvířecí příd.: p. výkřik

rozvířený

, rozvířilý příd. nář. rozpustilý, bujný 2, rozjařený 1: r-ření chlapci (Preis.); r-řilé stádo (A. M…

zezvířečtělý

příd. řidč. takový, kt. zezvířečtěl: z-é chování; z-é děti (Šal.)

zezvířečtěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se zvířeckým, surovým: oči zezvířečtěly a zdivočely (Šal.); ned. zez…

*zezvířečtiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit zvířeckým: (fašismus) dovede z. lidi (Lit. nov.)

*zezvířečťovati

ned. 1. k zezvířečtiti (R. právo) 2. k zezvířečtěti

zvíře

, -te s. 1. větší živočich, zvl. savec: dravé, divoké z.; lesní z.; chov domácích zvířat; jatečné z.…

zvířecí

příd. 1. zvířatům vlastní, ze zvířete pocházející, zvířat se nějak týkající: z. kůže, maso, kosti; h…

zvířeckost

, -i ž. bestiálnost, bestialita 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je zvířecké (ve význ. 1, 2): z. války…

zvířecký

příd. 1. nelidsky krutý; surový 3, bestiální, zhovadilý: z-é mučení; z-á bezcitnost; z. sadista; z-é…

zvířectví

, s. kniž. 1. souhrn vlastností zvířete: pokořovat člověka až k z. (Kun.) 2. zvířeckost 1: bezohl…

zvířectvo

, -a s. 1. zvířata (jako celek); poněk. zast. fauna, zvířena: chov hospodářského z-a; – poněk. zast.…

-zvířečtěti

, -zvířečtiti, -zvířečťovati jen s předp.: ze-

zvířena

(*zvěřena Ner.), -y ž. souhrn živočichů urč. území n. prostředí, fauna: květena a z. Čech; alpská z.…

zvířeně

přísl. bás. po způsobu toho, co bylo zvířeno: srdce zabušilo z. (Wojk.)

zvířetina

, -y ž. *1. zvířena: slon, tento zbytek předpotopní z-y (Herrm.) †2. stav zvířete, primitivismus 1:

*zvířetinky

, -nek ž. pomn. kožené kalhoty (Třeb.)

†zvířetnice

, -e ž. 1. (též Zvířetnice) planeta Venuše, jitřenka, večernice 1: Z. za hory se sklání (Mácha); prá…

zvířetník

, -u m. (6. j. -u) 1. hvězd. pás oblohy podél ekliptiky, rozdělený na 12 souhvězdí pojmenovaných vět…

zvířetníkový

příd. k zvířetník 1: hvězd. z-é světlo zodiakální