zvoliti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) k voliti 1, 2: z. (si) dobrého přítele vybrat si, vyvolit; z. (si) vhodné povolání; umět si z. mezi několika možnostmi; poněk. zast. kniž. z. za manžela (Něm.); muže zvolím si (Slád.); práv. zvolený obhájce; – z. předsedu, poslance; z. výbor 2. kniž. (koho, 4. p.) předurčit 1, vyvolit 2: jsme zvoleni za oběť (Krásn.); řad tvých (Panny Marie) zvolených (Vrchl.); ned. zvolovati; rozl. od svoliti