arci, zesíleno arciť, arciže přísl. kniž. n. zast. 1. vyjadřuje přisvědčování, přirozenost n. oprávněnost výroku; ovšem, zajisté: vzpomeneš si na mne? Arci; arciže, to je i mé mínění; inu arciť; ba arciť; dřevěné stěny chalupy věkem arci pohnědly 2. jen arci, arciť ve spoj. přípustkově odporovacím uvádí první člen; sice, ovšem, pravda: on byl arci trochu jednoduchý, ale poctivec; byt jejich byl arciť malý, ale útulný 3. uvozuje dodatečně bližší určení n. omezení: výtěžek se mění během roku, arci nepatrně; ulevoval si posměšky, arciže peprnými