jak přísl. a sp. I. zájm. přísl. 1. táz. ptáme se jím nejč. po způsobu n. míře: jak se máš?; jak jsi (jaks) to řekl?; jak se jmenuješ?; jak to víš?; jak je to možné?; jak jste s ním spokojen?; jak rychle to udělá?; jak brzo to bude?; jak dlouho tu budeme stát?; jak málo, jak mnoho; v ot. nepřímé: ptal se, jak se jim tam líbí; expr. (v řečnických ot.): jak bych nepřišel? ovšemže přijdu; jak bych nemohl? jistěže mohu; jak bych mohl přijít? samozřejmě nemohu 2. ve větách zvol. (zprav. s jiným přísl.) vyjadřuje míru a množství, zprav. velké, anebo překvapení, údiv, rozmrzení: jak rychle to uteklo!; jak špatně vypadá!; jak rád bych to viděl!; jak je tu krásně!; jak jsme se polekali!; máš rád švestkové knedlíky? A jak!; zítra se vdávám. Jak? Nerozumím; proč jste nepřišel, když jste tu byl? Jak, vy víte?; jak, to si dovolil říci? je to možné?; jak, to že mám udělat?; také v závislé větě zvolací: kdybys věděl, jak jsem nešťasten; nechápu, jak to můžeš vydržet 3. vzt. vyjadřuje vztah k jiné větě (často se zájm. přísl. tak), zprav. s význ. přirovnávacím n. omezovacím: jak si kdo ustele, tak si lehne (přísloví); jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá (přísloví); jak nabyl, tak pozbyl; jak ty mně, tak já tobě (pořek.); jak se usnesli, tak vykonali; jak přijel, tak odjel; jak ho tloukl, tak ho tloukl bez rozmyslu, divoce, hlava nehlava; jak je starý, tak je hloupý; natáhl se jak široký tak dlouhý; šel potichu, jak to dovede jen kočka; dělat něco, jak se sluší a patří; znal vývoj té země, jak jej utvářely dějiny; přišel jsem, jak jste si přáli; přišel jsem, jak vidím, pozdě; byl, jak víte, nemocen; nemůže již, jak by chtěl; jak kdo, jak kdy, jak kde podle okolností; ob. ve spoj. to je ten..., jak, to je..., jak tam... místo spis. který, kde: to je ten vlak, jak jsem jím chtěl jet; to je dům, jak tam říkají U zvonu; to neštěstí se stalo, jak cesta zahýbá do lesa; buď jak buď, dělej jak dělej, suď jak suď buď, dělej, suď jakkoli v. též jakž 4. připojuje větné členy n. věty, jimiž se přirovnává; v. jako I a též jakož II. sp. výraz souřadicí i podřadicí 1. ve spoj. jak teprve, jak potom spojuje souřadné větné členy v poměru stupňovacím, ve dvojici jak tak v poměru slučovacím: neřekl to mně, jak potom tobě natož, což; měl ji vždy rád, jak teprve dnes; přišli jak mladí, tak staří i-i, stejně mladí, jako staří; jak u nás, tak v cizině 2. uvozuje vedlejší věty obsahové po slovesech pozorování, myšlení, pravení ap.: díval se na jeho ruce, jak se třesou námahou; cítil, jak na něj jde mdloba; přemýšlel, jak to napravit; líčil, jak vody stále přibývalo; vysvětloval, jak se to dělá; vypravoval, jak se měl; neví, jak na to; neví proč a jak 3. připojuje vedl. věty s význ. časovým; až, jakmile, když: přijdu, jak s tím budu hotov; jak dopis napsal, hned s ním šel na poštu 4. ob. připojuje vedl. věty s význ. důvodovým; protože, poněvadž, že: jak ho bota tlačila, kulhal 5. ob. připojuje vedl. věty s význ. podmiňovacím; jestliže, když: jak ho budeš zlobit, nepůjdeš nikam; jak to řekl on, bude to pravda 6. ob. připojuje vedl. věty s význ. připouštěcím; ačkoli, jakkoli, třebas, třebaže: zná všechny, jak jich je hodně; jak to dělám poprvé, budu s tím včas hotov; v. též jako II 1