- útvar, -u m. zevnější vzhled, tvar, podoba, forma nějakého předmětu. Byly tam žbánečky a koflíky prapodivného útvaru. Svět. [Dům] s podivnými pavlačemi a okny všech útvarů. Podl. Kreslil na papírek svému sousedu nový útvar jím vynalezených hodin. V. Mrš. Tvář se žlutavým nádechem sloupnuté mandle a trochu čínským útvarem očí se opravdu smála. Preis. Opět se skrylo [slunko] za velikány tmavošedé, kupící se v balvany obrovitých rozměrů a fantastických útvarů. Havlasa. Vyvrácené stromy shlukly se v bizarrní útvary stanů, zásekových hradeb a šikmých věží. Vrba. V Německu vznikl nový útvar osídlení; kolem tržišť byla zakládána města. Bass. Co do útvaru lebečného byla každá hlava z jiné vsi. Šmil. Přen. Spánek útvary své proměnlivé v kroj skutečnosti časem odívá. Čech. Odlupoval se [Kořán v samotě] ode všeho, s čím kdysi souvisel, sám sobě stával se celkem novým útvarem, semenem. Vrba. Nebyl [Oldřich] hezký, ale taky ne škaredý — cosi jako přechodný a nehotový útvar, jemuž se má teprve dostati definitivní podoby. Č. Jeř. Geol. vnější vzhled, podoba hornin, skal a pod. Útvar vápencový, útvar krápníkový, útvar skalní. Bot. útvary chlupovité výrůstky z pokožky n. vrstev podpokožkových u rostlin, jež se mohou tvořit na kterékoli části rostlinné, trichomy, metablastémy. D to, co bylo jistým způsobem sestaveno v nový celek, nějak organisovaná jednotka, formace. Horečný shon po penězích nese záhubu celému útvaru rodiny! Svob. Útvary uvedené při vývoji výrazu „co je to za člověka“ opakují se i zde. Ertl. Básnický jazyk je jeden z funkčních útvarů jazykových. Muk. Neopustí [L. Stehlík] verš, dokud z něho nevytvoří rozezvučený útvar, vnitřně plně svébytný. Götz. Prvější drama nejlépe naznačuje, v čem asi záležeti může nový útvar v dramatickém umění. V. Mrš. Dni a měsíce, nejprimitivnější časové útvary, byly takto vytvořeny. Lit. noviny. [Hlasivky jsou] dva svalovité útvary, umístěné uvnitř hrtanu. Hála. Nastoupí shromážděné útvary lidových milic, vojska a útvarů SNB ke slavnostnímu pochodu. Ml. fronta. Voj. nejširší organisační pojem, nadřaděný všem ostatním a znamenající každou organisační ucelenou jednotku. Útvar vojenský, bojový, týlový, dělostřelecký, ženijní, letecký a j. Těl. tělocvičná formace při pořadových cvičeních n. rejích. Psych. (v psychologii idealistické, t. zv. tvarové) synthetická spojenina prvků vědomí v relativně samostatnou jednotu, mající též nové vlastnosti, z onoho spojení vyplývající. Geom. každé seskupení geometrických prvků [bodů, paprsků, rovin]. Bot. útvar listový listy stejného druhu (podoby a funkce) na rostlině, formace listová. Geobot. útvar rostlinný rostlinné společenstvo stejné fysiognomie, ale nestejného složení floristického, formace rostlinná. Geol. soubor vrstev uložených v určitém časovém období, který se vyznačuje společným vývojem živočišstva a rostlinstva v tomto období žijícího. Útvar silurský, křídový, třetihorní a pod.
|