- úvod, -u m. zast. uvedení někoho někam. Kam chce kdo, vchází bez úvodu. Krás. [Pan Jiří pak věděl,] že důstojenství zprávce zemského i po úvodu krále ho nemine. Pal. Jeptišky budou uvedeny a já sám budu při tom úvodu. Jir. D Lid. zast. obřad, kterým je matka novorozeněte uváděna do kostela. Děti své ovšem dává a musí dávat křtíti, ale doma nikdy neslaví křtiny ani úvod. Prav. D počáteční, přípravná část knihy, spisu, pojednání a pod.; příručka poučující o základech některé discipliny. Dal starou purkrechtní českou knihu přepsati a jak sám v úvodu praví „spraviti“. Jir. Úvod cituje některé staré mudrce. Ner. Rudolf Vážka hrál klavírní úvod k Adagiu. Čap. Ch. Úvod do hmyzozpytu. Am. Úvod do dějin českého jazyka. Hujer. D řeč n. jiné jednání n. věc, kterými se něco zahajuje. [Farář] v těch slovech cítil matčin úvod k žádosti o novou půjčku. Jir. Hra její zdála se mi býti úvodem k některé písni. Mácha. Ten byl úvod k návštěvě přítele Cvoka. Šmil. Také při jiných čajových zábavách je čaj pouhým úvodem k houskám s máslem sardelovým, šunkám. Ner. D znamení úvodu zast. uvozovací znaménko. Tu však jenom zapotřebí jest vyložiti p. doktorovi, co to jest v tisku husí nožka (t. j. znamení úvodu). Havl.
|