- činitel, -e m. osoba, věc n. okolnost mající na něco vliv, působící na něco. Jindra byl [při své promoci] činitelem jaksi tuze druhořadým. Čap. Ch. Sociální demokracie má za apoštola jednoho z největších činitelů dějin — prázdný žaludek. Mach. Druhý důležitý činitel v povaze Lady Macbethovy jest její nezištná láska k manželu. J. J. Kol. Povolaní činitelé lidé (instituce) k rozhodování o jisté věci oprávnění n. určení, znalci, odborníci a p. D Mat. společný název násobence a násobitele.
|