- šroub, -u m. dřík se závitem vybíhající obyčejně ve hlavu a doplněný případně maticí. Oddělení soustružníků silných šroubů a matic. Vrba. Koně — hlavy k zemi schýlené — táhli jako dva šrouby. Baar. Neupře si, aby šroubem se nepodívala na mistra úkosem. Jah. Přen. [Ubozí poddaní] marně se svíjející pod berním šroubem. Včel. [Václav II.] dovedl přitahovati nemálo šroub svých fiskálních požadavků vůči městům. Šus. Zaměstnanci nemohou udržeti krok s cenovým šroubem, stále se otáčejícím kupředu. Čes. sl. Tech. šrouby upevňovací, spojovací, pohybové, stavěcí a j.; šrouby křídlové, kolíkové, patkové, černé a j. Mikrometrický šroub jehož se užívá k jemným pohybům n. na měření velmi malých vzdáleností. Archimedův šroub nekonečný šroub, jenž zabírá zuby kola, které se podobají části závitu v matce. Dopravní šroub sloužící k dopravě sypkých hmot ve směru vodorovném n. mírně skloněném. Loď. lodní šroub šroubovité strojní zařízení, které způsobuje pohyb plavidla. Tan. druh taneční otáčky. Sport. druh skoku do vody.
|