- a hláska a jm. prvního písmena v abecedě. Neřekl na to ani a ani b (ani á ani bé) vůbec nic. Kdo řekne a (á), ať také řekne b (bé) ať dopoví. Umím všecko od a (á) až do z (zet, ž, žet) dokonale, úplně. A—Zet název jednoho z pražských deníků.
- a n. tón stupnice, jm. příslušné noty, struny na hudebních nástrojích a p.; stupnice A dur, a moll.
- a, á citosl. obyč. značí překvapení. „A!“ zvolal jen pan Pilňáček, až to škviklo, ale v tom „a!“ bylo vše: podivení, úžas, překvapení a také trochu nedůvěry. Herrm. „Aaa?!“ divil se Don Juan. Mach. Vyjadřuje uspokojení. Ááá — to to voní! bolest, stenání. Dech básníkův provázen jest sotva znatelným zastenáním: „A… a… a…“ Čap. Ch. rozmrzelost. „Co to, že vy nejste dnes v úřadě?“ „A, zpozdil jsem se dnes.“ Herb. Naznačuje zívání. Faust se nudí a já se nudím také! Aá! Zákr.
- a sp. spojuje větné členy a věty. Babička měla syna a dvě dcery Něm. Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru a té říkali Liduška. Erb. Spojuje i členy významu protivného. My štěstí chcem, a ono je to sen, my chceme klid, a máme vlnobití Mach. Spojuje slova opakovaná pro zesílení. Dost a dost, sám a sám a p. Spojuje číslovky ve výrazech podílnosti. Dva a dva po dvou. A ba v. ba; a sice v. sice; a to v. to.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1704
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1704
|