• a hláska a jm. prvního písmena v abecedě. Neřekl na to ani a ani b (ani á ani bé) vůbec nic. Kdo řekne a (á), ať také řekne b (bé) ať dopoví. Umím všecko od a (á) až do z (zet, ž, žet) dokonale, úplně. A—Zet název jednoho z pražských deníků.
  • a n. tón stupnice, jm. příslušné noty, struny na hudebních nástrojích a p.; stupnice A dur, a moll.
  • a, á citosl. obyč. značí překvapení. „A!“ zvolal jen pan Pilňáček, až to škviklo, ale v tom „a!“ bylo vše: podivení, úžas, překvapení a také trochu nedůvěry. Herrm. „Aaa?!“ divil se Don Juan. Mach. Vyjadřuje uspokojení. Ááá — to to voní! bolest, stenání. Dech básníkův provázen jest sotva znatelným zastenáním: „A… a… a…“ Čap. Ch. rozmrzelost. „Co to, že vy nejste dnes v úřadě?“ „A, zpozdil jsem se dnes.“ Herb. Naznačuje zívání. Faust se nudí a já se nudím také! Aá! Zákr.
  • a sp. spojuje větné členy a věty. Babička měla syna a dvě dcery Něm. Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru a té říkali Liduška. Erb. Spojuje i členy významu protivného. My štěstí chcem, a ono je to sen, my chceme klid, a máme vlnobití Mach. Spojuje slova opakovaná pro zesílení. Dost a dost, sám a sám a p. Spojuje číslovky ve výrazech podílnosti. Dva a dva po dvou. A ba v. ba; a sice v. sice; a to v. to.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1704 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1704