- díra, -y f. (instr. sg. děrou n. dírou, pl. gen. děr, dat. děrám, lok. děrách, instr. děrami) otvor, vyhloubenina, jáma, trhlina. Díra v šatech, v botě, v punčoše. Díra v plotě, ve zdi. Hodili jím do „díry“ jak zdechlinou. A. Mrš. Klíčová díra v zámku. Vyznávám, že jest v mých literárních vědomostech velká díra mezera. Havl. Inu ženská! Díru látá dírou chybu napravuje chybou. Těs. Praví svatý Jíra, lepší flek než díra lepší něco než nic. Šim. Koukej, klacku, kde nechal tesař díru kde jsou dveře, táhni! Vrba. V měšci — díra měšec je prázdný. Zastrčit, zacpat díru zaplatit dluh. Prodal obilí, zacpal sem tam díru a byl zas vesel. Kosm. Nemyslím, že byste s tímhle udělali do českého života díru provedli něco neobyčejného. Mach. Pije jako díra, obchází všecky hospody bez přestání. Klost. Kdo v té díře bývá, jiného tam hledá každý cikán podle sebe hádá. Havl. Nemusí žít jako sysel v díře samotářsky. Šim. Vyřkne něco, co jeho přivržence povzbudí k tleskotu a před čím oposice poleze do díry umlkne. A. Mrš. D Lesn. mrazová díra kotlina, v níž se udržuje chladnější vzduch. Let. díra místo, kde se letadla propadávají pro menší nosnost vzduchu. D Vulg. otvor do zadnice. Zadudej mi o tom Lumíru, proč ji [Matici] nechce plácnout přes díru. Havl. D (při hře v kuželky) hod, při němž koule proletí kuželkami a žádnou neporazí. Kule tu po žlábku drčí, nazpět zas po prkně hrčí. Dobrá díra! Málo škody, aspoň nic nám nezkazil. Quis. D doupě zvěře. Koza vběhla do lesa a tam se v liščí díře schovala. Něm. Voj. fam. liščí díra vyhloubenina pro vojáka na dně zákopu. D Pejor. těsná, tmavá místnost n. budova. Kdyby tu v domě byla nějaká díra prázdná, hned bych se sem stěhoval. Herrm. Pelech, díra, brloh, doupě říkali tomu lidé — jen Grňovi byla chaloupkou. A. Mrš. Mně se všecko zdá, že to [jeskyně] zde loupežnická díra pelech. Něm. D malé, zastrčené místo, město. Zapadli [někteří lékaři] v nějaké venkovské díře jako ubozí felčaři. Hlad. D šatlava, vězení. Profous každého výtržníka strčí do díry. Stank.
|